Moje malá inventura

Jana Hornová:
Moje malá inventura

Inventura- účtování, rozbor a bádání? Tohle všechno se týká inventury. Jak je to s inventurou života? Je jiná? Určitě ano. Je mnohem těžší zamyslet se nad tím, jaký byl můj život, jaký je a jaký bude.
 Minulost? Jaká vlastně byla? Tehdy jsem byla malá holčička a kudrnatými vlasy, ta, co chodila v šatech růžové barvy. Malá, milá  s touhou poznat svět. Chtěla jsem vědět proč, jak a na co všechny věci jsou. Každá věc mě zajímala. Rodiče byli často zavaleni mými otázkami a hledali na ně vhodné odpovědi. Odpověděli a já je překvapila opět otázkou: „ Proč to tak je?“
„ No víš, protože….“ Tak takové byly jedny z mých prvních let mého života.
 Další kapitolou v knize života a poznání byla škola. Určitě každý z nás si vzpomene na to, jak šel první den do školy. Prvňáčci, malí, veselí, holky a kluci plni optimismu, pomalu vcházeli do velkých dveří školní budovy a zasedali do školních lavic. A tady to začalo! Cesta, která je vždy plná nových událostí, poznání, ale často i překážek, s kterými se každý z nás musí vypořádat. Učíme se číst, psát, kreslit a zpívat písničky. Máme radost z prvních jedniček s hvězdičkou a pochval od paní učitelky. Jsme parta malých lidiček, která ještě nepoznala svět. Máme spoustu snů o své budoucnosti. Jirka chce být kominíkem, Petr popelářem, Katka baletkou a já letuškou. Naše sny se stále mění a nikdo z nás neví, zda se mu splní. Kráčíme dál. Jdeme po dlouhé cestě plné nástrah a nových poznání. Z malých, nesmělých prvňáků se stávají studenti. Starší, s více zkušenostmi, objevující stále nové věci. Přicházejí první lásky, první pusa, zklamání i drogy. Je to doba, kdy máme mnoho přátel a také práce ve škole. Píšeme testy, písemné práce a prověrky, které možná ovlivní naši budoucnost. Ale i přesto si zachováváme svůj optimismus a jdeme dál….. do přítomnosti.
 Přítomnost- tady a teď. Kdo jsme? Možná jsme pestrobarevní motýli létající na rozkvetlé louce. Jsme poutníci putující od města k městu, nebo jsme jen normální lidé? V tomto okamžiku jsme ti, co žijí „ přítomností“. Učíme se, čteme a píšeme maturitní otázky, abychom byli připraveni na den, který nás odpoutá od školních lavic. V ten den dojdeme na rozcestí, na kterém se sami rozhodneme kam dál. Každý z nás je určitě nervózní a trochu se bojí, jak to všechno zvládne. Dokázali to jiní, dokážeme to i my. A pak, najednou, nastane den s velkým D. Stojíme na křižovatce, zvolíme si cestu a zase jdeme dál. Začíná se psát nová kapitola, kapitola života, dospělosti a budoucnosti.
 Budoucnost? Čtení z ruky a z karet? Ne každý chce znát svůj osud předem. Každý z nás je osobnost, která má své sny a plány do budoucna. Je jen na nás, jestli je opravdu chceme. Často musíme překonat spoustu překážek, projít trnitou cestou a dokázat, že jsme silní jedinci, kteří si svůj sen opravdu zaslouží. A tak tvrdě bojujeme a věříme, že se naše sny splní.
 Už nechceme být kominíky a kosmonauty, chceme být managery, inženýry a učiteli.  Je před námi ještě dlouhá cesta, kterou musíme projít. Každý z nás doufá, že dojde až na konec. Na konec, kde na něj čeká jeho sen. Vlastně tato cesta nikdy nekončí, neboť se vždy najde něco, po čem budeme toužit. Často projdeme rozcestím, křižovatkou, nebo se dostaneme do slepé uličky. Budoucnost je široká, otevřená a lákavá pro každého z nás.
 Minulost, přítomnost a budoucnost. Období, epizody, kapitoly…, skutečnosti, kterými prochází každý. Ale přesto jsou jiné. Liší se svými překážkami, terénem a lidmi. Je to jako kniha. Na světě je mnoho knih s různými příběhy, s příběhy, které mají jiné začátky a konce. Každý člověk má knihu života se svým příběhem, delším či kratším. I moje kniha života je jiná než ta tvá. Je psána jiným písmem a je ilustrovaná mými obrázky. Je to něco, co je moje-můj život, úspěchy, neúspěchy, sny, lásky… Kniha, kterou můžeš otevřít a pročítat si ji, a pak ji zavřeš a dáš si ji do knihovničky. Až se ti bude někdy chtít, otevřeš ji…, uděláš inventuru svého života.