Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŠtěstí
18. 09. 2008
0
7
948
Autor
Abaxos
Tohle je zbruba má maturitní slohová práce. Originál mi bohužel nedali je to jen přesnej opis. Prosím čtěte, doporučujte a hodnoťte.
Člověk se rodí s pláčem a křikem a tyhle dvě věci ho jako nerozluční přátelé provázejí po celý život. Když je mu 6 let, je šťasten. Načež se dostaví puberta, je mu 15 a říká si: "Budu šťastný, až dostuduji." Dostuduje a myslí si: "Budu šťastný, až si vydělám dostatek peněz." A tak vydělává peníze, očekává potomky, činí správná rozhodnutí, likviduje konkurenci a své štěstí neustále odkládá. Pořád za něčím někam spěchá. Řídí se heslem: "Zítra bude líp." Jenomže ve chvíli, kdy se zítra ráno probudí, bude už zase dnes a žádné štěstí ho nečeká. Nebo jej jen nevidí. Zeptám-li si někoho, co mu chybí ke štěstí, většinou odpoví: "Láska, zdraví a peníze."
Vezmu to hezky od konce. Bez peněz se žít nedá, ale s nimi je to bída. Kdo má peníze, ten jich chce vlastnit ještě víc. A kdo je nemá, chce je mít. Peníze nám hodně ubírají na štěstí a zaslepují nás. Takže ani nevidíme, když si pomyslný šťastný motýl sedne kousek od nás a směje se na nás svým bezzubým úsměvem. Myslím si, že peníze a bohatství jsou vůbec největší zlo, co na sebe kdy lidstvo vymyslelo. Vždyť kvůli penězům vznikly drogy, kartel, mafie, zločin, zbraně, pevnosti, tanky, války, hlupáci, trezory a spoustu dalších ošklivých věcí. (Ony by nejspíše vznikly tak jako tak, protože člověk je tvor moudrý a rozumný, ale lidé jsou stádo tupých tažných zvířat.) V penězích žádné štěstí není (maximálně krátkodobé) a nikdy nebude.
V bohatství jsem štěstí nenašel. Tak co třeba ve zdraví? Zdraví je velmi důležitá věc. Šťástný život bez něj je téměř nemožný. Nemocní lidé mají hodné zlých starostí. Na druhou stranu existuje spousta zdravých lidí, kteří přesto šťastní nejsou. Z toho usuzuji, že být zdravým, neznamená být šťastným, ale že být zdravým, umožňuje být více šťastným.
Že by se ty perly a korálky ukrývaly v lásce? Že by láska činila lidstvo lepším a šťastnějším? Tahle otázka je velmi složitá a odpověď na ni je velmi ošemetná. Neboť láska je krásná, ale pouze nám otevírá oči. Ten, kdo doopravdy miluje, nepotřebuje prstýnek, a přece je šťasten. Raduje se, protože není sám. Láska je dobrá cesta k perlám. To ona nám ukazuje, kudy jít, a volá: "Hej, vy tam, v tom hemžení! Tudy za mnou a pochopíte, jak na to žití." Když nad tím tak uvažuji, začínám tušit, kde ty perly najdu. Zamilovaní lidé mají spousty perel. Přímo na rozdávání, ale mají i korálky, a čert ví, kde je vzali. Perly jsou podle mě velké šťastné příhody a zážitky, třeba narození prvního dítěte (ono vlastně i každého dalšího), první milování, nalezení nového přítele nebo oslava narozenin. Trochu připomínají kolektivní šílenství, ale je to krásné takhle kolektivně šílet. "Hned bych si zašílel, kdyby to jenom trochu šlo," řekne si průměrný Čech. Jenomže perly nepřicházejí každý den. Možná to nevypadá, ale pomalu se začínám dostávat k tomu podstatnému. Řeklo by se: "k jádru pudla".
Došel jsem k závěru (suďte si mě za něj, jak chcete), že šťastný život se může skládat z korálků. Zvláštní ale je, že ty korálky spíš vidí blázni a zamilovaní. Takovým korálkem je třeba fialka v trávě. Upřímně, kdy naposledy jste se shýbli, přivoněli k ni a pak se dlouho kochali její nádhernou vůní? Víte vy vůbec, jak taková fialka voní? Jako ten prášek na praní? Hezké přirovnání. Nebo, kdy jste nejprve oblažili svou duši pohledem na nádherně vyvedené jídlo (pochopitelně vaší nebo partnerovy výroby) a teprve potom se do něj pustili? Vsadím se, že marně vzpomínáte a šátráte v paměti po těchto korálkách, perličkách na dně, které činí život krásným. Zamilovaní lidé je tuší, blázni je vidí. Takový blázen jde a náhle zakřičí: "Jééé! Támhle je v trávě šnek!" Celý den má radost z toho, že viděl v trávě šneka. Doktor řekne: "Je to blázen, má na to právo." My vidíme jen starosti, peníze, zdraví, práci, války, děti, manžela, manželky, televizi, atd. Kdybychom se uměli radovat z maličkostí, ubylo by rozvodů. Manželka by uvařila znamenitou svíčkovou a manžel by řval radostí, neb je to jeho oblíbené jídlo. Načež by jí vlepil obrovský polibek a s nadšením se pustil do jídla. Potichu by se těšil, až žena uvidí tu kytici růží, co jí důmyslně nastražil v ložnici na opravené posteli. Tito lidé by se nerozváděli. Byli by šťastní a celý jejich život by se skládal z malých korálků a velkých perel. Mohli bychom jim jen závidět.
Těšit se z maličkostí je obrovské umění, kterému se člověk učí celý život. Většinou když je objeví, už je pozdě a umírá. Až po přečtení této úvahy půjdete tím uspěchaným světem domů, schválně se zastavte někde v parku. Když bude pršet, zaposlouchejte se do zkuku padajících kapek vody. Když bude hezky, prohlédněte si nějakou květinu. Možná vás pak něco napadne, a až příde žena z práce, vlepíte jí polibek. Na manžela bude čekat svíčková nebo jiná dobrota, a i když nebude řvát radostí, maximálně se zmůže na mlaskání, vy budete šťastní. Někdo to nepochopí za sto let a někomu to dojde už v patnácti. Záleží na každém z nás, jak naložíme se svým životem.
7 názorů
Pišta_Hufnágl
19. 09. 2008
o to sem se snažil. Akorát normálně ji ukazuji natvrdo tady jsem na ni jen poukázal a pak zase popojel dál. Nechtěl jsem lidi odradit nějakou zatěžkanou smutnou úvahou. Tentokrát ne.