Příběh na pokračování 3

Ležela jsem… Ležela jsem vedle tebe, bylo ráno a tys ještě hluboce spal. Já ležela,a věděla, že to krásné, ta noc plná lásky a něžných dotyků je pryč. Věděla jsem, že až se vzbudíš, bude vše tak jak předtím. Přesto jsem byla ráda, že se to stalo. A když se na to dívám zpětně, stále toho nelituju. Vážně ne… Snad, by to bylo jednodušší, ale přes to, bylo to krásné.

Ano, měla jsem pravdu. Dopadlo to tak, jak jsem předpovídala hned ráno. Vzbudil ses a choval ses jako by se nic nestalo. Mě to nevadilo, v tu chvíli ne. Byla jsem na to připravená. To až později, jsem naivně přemýšlela o tom, že by to nemohlo být tak krásné, kdyby v tom nebyly city. Ovšem, kdo ví, jaké to bylo pro tebe. A kdo ví, jestli tolik mých citů, které jsem v sobě měla, nenahradily i ty tvé. Věř, že by to vystačilo.

Jenže, když jsme se rozloučili a já jsem jela domů, už mi to tak jedno nebylo. Přemýšlela jsem, promítala jsem si každičký okamžik v hlavě, nemohla se soustředit na nic. Myslela jsem jen na tu noc,a na tebe. Doufám, že jsem to hrála dobře, myslím že jo, protože si snad nic nepoznal. Nepoznal si, že je mi hrozně,a že bych nejradši vrátila čas zpět a šla spát jinam. Tak, jak to původně mělo být. Ale, taky je pravda, že když jsem se tě zeptala, jestli nakonec nemůžu spát u vás, vážně jsem si od toho nic neslibovala. Dokonce ani když jsem zjistila, že budeme spát na jedné posteli. V tu chvíli mi nic nedocházelo.

Další den si pamatuju, jako by byl dnes… Měla jsem koncert, nesoustředila jsem se na zpívání a zkazila snad všechno co šlo… Pořád jsem v ruce nervózně mačkala mobil, a čekala, že se ozveš. Jenže… ty ses neozval. A teď nechápu, proč jsem si hloupě myslela, že se aspoň ozveš. Znám tě. Už ano ,a i když k tobě mám pořád silné citové pouto, už tě nevidím dokonalého a bez chyb. Vidím tě, takového jaký jsi. Tak trošku už vím, co mám od tebe čekat a co ne. Takže později mi došlo, že čekat na to až se ozveš, je zbytečné. Přesto jsem dál čekala…

Je to jako teď, ležím v posteli…dívám se na tebe a přemýšlím. Vidím jak spíš, jak dýcháš, a vše co ve spánku děláš se mi zdá nádherné. Vím, že kdyby i ty jsi mě viděl spát, tak ti to takhle nepřijde. Vím, že jestli se tohle stane zase, že se vzbudím dřív, než ty a zase se na tebe budu dívat, přemýšlet a říkat si to samé, pořád dokola….to samé.