O štěstí

Napsáno jednoho krásného dne babího léta...

   Seděla… jen seděla a přemýšlela. Přemýšlela o tom co všechno se za její život událo. Přemítala si v hlavě vzpomínky, zážitky- jak dobré tak i ty horší, úspěchy i prohry. Bylo jí 35. Byla úspěšnou profesorkou na významné univerzitě. Byla oblíbená, bohatá, obdivovaná. Měla významnou pozici ve svém oboru a taky byla velmi atraktivní. Pro mnohé se ale zdála být nepřístupná. Muži se jí báli pro její pozici, finance i krásu. Za celou tu dobu se našel jen jeden, vydržel s ní 4 roky.

 

   A ona teď sedí, sama ve svém velkém, krásně zařízeném podkrovním bytě  a nervózně v ruce drží telefon. Na včerejším rautu totiž poznala muže… Byl jiný než ostatní tam. Nepřecpával se jídlem a pitím a nevedl rádoby intelektuální debaty. Jen tiše stál v rohu místnosti kam už světlo moc nedopadalo, se sklenkou vína v ruce. S nikým se nebavil a pozoroval jen ji. A tak se odvážila a přistoupila k němu. Mluvil tichým a hlubokým hlasem. A připadal jí opravdu jako z jiného světa. Mluvili spolu aspoň dvě hodiny, pak musel jít, ale předtím než odešel se jí zeptal na číslo. Ona neváhala a tomuto tajemnému muži ho dala.

 

   Teď je půl sedmé večer, ona si chystá večeři a najednou jí zazvoní mobil, zpráva: Jestli můžete, čekám vás o půl osmé ve Vinárně u Templáře. A tak zahodila vše co měla v rukou, šla do koupelny a tam ze sebe udělala vážně krásku. V 7:10 nasedla do auto a s pětiminutovým zpožděním dorazila. Muž už tam seděl a čekal ji s nádhernou temně fialovou růží. Vypadal ještě lépe než včera. Dali si večeři, pár sklenek vína a po třech hodinách úžasného povídaní ji doprovodil k autu, zamával a šel neznámo kam. Jmenoval se Michael.

 

   Najednou se jí tolik točila hlava, byl to ten pocit, přesně ten pocit který tak strašně dlouho nezažila. Ležela v posteli a nemohla usnout, pořád před sebou viděla jeho tvář.

 

   Ráno se vzbudila udělala si kávu, nasnídala se a trochu poklidila. Ve dvanáct ji čekala povinný oběd u matky a jejího otčíma. Otce neměla, nikdy jej neviděla a prý to tak bylo lepší, to jí teda vtloukala matka od dětství do hlavy. Ona si tím zas tolik jistá nebyla.¨

 

   Před dvanáctou vyrazila a s malým zpožděním, jako obvykle, byla u domu její matky. Ta jí nervózně otevřela a hned začala s tím, že jde zase pozdě a že je nezodpovědná a tak dále. Ostatně, jako každou sobotu. Dnes to ale bylo jiné, ona měla skvělou náladu a připadalo jí, že jí nemůže nic a nikdo rozhodit. A byla to pravda i matka s otčímem si toho všímali a pěkně si ji kvůli tomu dobírali.

 

    Když jí bylo dovoleno odjet domů, s úlevou nasedla do auta a jela rovnou na konferenci kde vedení univerzity vyžadovalo její účast. V půlce konference jí napsal Michael, jestli nechce zopakovat včerejší večer. Jistě, že chtěla.

 

   A tak se s ním o půl osmé opět sešla a bylo to zase tak úžasně intenzivní a skvělé, že si připadala jako ve snu. Bohužel to strašně rychle uteklo a když si číšník začal poklepávat na hodinky, pochopili že je čas jít. Když odcházeli, přemýšlela jestli jej má pozvat ještě na sklenku do bytu, ale pak si řekla, že je ještě brzo. Takže se zase rozloučili. A ona cítila, že začíná být zamilovaná a bylo to krásné.

 

   Čas šel dál a oni se vídali většinou každý druhý den a ona pociťovala, že její city jsou opětované a byla tak šťastná. Tak se stalo ,že se konečně po měsíci rozhoupala k tomu, aby ho pozvala do bytu, on pozvání přijal.

 

   Přišli, ona nalila víno do skleniček a sedla si za ním na pohovku. Přiťukli si a v tu chvíli, jakoby bez zábran se přiblížila a začala ho vášnivě líbat. Trvalo to chvilku a on sebou najednou strašně cuknul a odtrhl se od ní. Ona ve strachu, že udělala něco špatně, se začala hystericky omlouvat. On jí řekl ,ať mlčí, že jí musí něco říct. A v tom přišel ten šok…

 

   Řekl jí totiž, že je její bratr. Že jejich společný otec půl roku bojoval s rakovinou a  předevčírem zemřel a jeho poslední přání bylo aby ona přišla na jeho pohřeb. Tak že jí musel vyhledat aby jí to řekl, jenže to netušil že se to takhle zkomplikuje. Řekl jí, že pohřeb je zítra, napsal jí adresu místa a utekl. On prostě utekl, jako zbabělec. Jako muž, přesně jako typ mužů které dosud potkávala.

 

   Tak asi hodinu seděla na pohovce a hystericky brečela a pak se rozhodla, že si napustí vanu, kde vypila celou láhev vína a pak se slzami v očích po třech hodinách usnula.

 

   Ráno se vzbudil a přemýšlela. Nakonec se rozhodla jet tam. A tak dorazila ke smuteční síni, stoupla si dozadu a pozorovala pohřeb cizího člověka a když se pohřeb blížil ke konci v duchu si řekla: Díky tati, děkuji že jsem kvůli tobě zažila opravdové štěstí. Usmála se, nastoupila do auta a jela smě univerzita chystat materiály na přednášku.

---