Cesty lásky

Veronice

Když tam na město padá

a já v posteli ležím,

v Tvou lásku ke mně věřím,

já vše papíru svěřím.

Když ráno slunce vychází

 a tma z domu odchází,

já probouzím se s touhou,

být s Tebou chvíli pouhou.

Když slunce v středu nebe stojí,

rány v srdci se mi hojí.

Vždyť stále myslím na Tebe,

obzvlášť když koukám do nebe.

Vždyť vesmír ten je tajemný,

jako mořské hlubiny,

tak jako jsou ryby v nich,

tak jako Ty ve snách mých.

Ale vesmír ten je daleký,

jako cesty lásky,

ty mnohokrát se přejdou,

než se v jednu sejdou.

A na to čeká srdce mé,

vždy, když myslím na Tebe.