Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Řev

23. 09. 2008

709

Autor

Skřítka

A další z řady mých minulých životů zpracovaných při regresní terapii na téma oči - krátkozrakost! ;-)

Krásným letním večerem měkce dopadají poslední paprsky zapdajícího slunce. Vzduch je prosycen vůní lesa a lásky. Sedí v kočáře a klimbá zabořená do měkkého polstrování. Monotónní pohyb způsobuje, že upadá do slastného snění. Sní o tom krásném mládenci, co řídí tenhle kočár. V tom krásném snu není urozená a nikdo jí nezakazuje se na něj usmívat, mluvit s ním. Může ho milovat a on miluje jí. Usmívá se a tváře jí pokryje ruměnec, jak ji kočí v jejím snu políbí. Trhnutí kočáru ji vytrhne z dřímoty. Její krásný kočí sedí na kozlíku a tiší plašící se koně. Nejspíš se nic neděje a myšlenky jí pomalu malátně kloužou ke krásnému snu. Koutkem oka však zahlédne nějaký pohyb a úsměv ji zmrzne na rtech. Z lesa vychází obrovský medvěd. Koně se snaží postavit se na zadní a kopyty se tak brání útočící šelmě, kočár se nebezpečně naklání. Strašlivý řev a jedno máchnutím obrovské tlapy a řehtání koní ustává. Padají na zem a sebou táhnou i kočár, hrozí, že se převrhne. Naštěstí se zlomila oj a kočár se postavil zpátky na kola. Ona sedí uvnitř křečovitě se drží sedačky, aby nespadla. A bojí se, strašlivě se bojí. Ve vzduchu je cítit pach teplé krve a praskání kostí vypovídá o tom, že šelma začala hodovat. Ale ona slyší ještě jiný zvuk. Co to je?Nějaký pohyb, šouravé kroky. Kočí, který při naklonění kočáru spadl na zem, se snaží odplížit. Už ho i zahlédla okénkem, dívá se na něj a nevěří vlastním očím. On ji tu nechá! On, její tajná láska! Chce na něj zavolat, ale ví, že nesmí, bojí se pohnout, aby nepřilákala medvěda. Sluha utíkající k lesu však upoutá pozornost hodující šelmy. Rychlost, jakou medvěd kočího dohnal odporuje snad všem přírodním zákonům. Jsou od ní asi dvacet metrů. Zatím si nedovolila žádný pohyb, sedí pořád ve stejné pozici, teď jen malinko natočila hlavu, aby lépe viděla. Medvěd už stojí před kočím a strašlivě řve. Ten zvuk je jako dýka bodající do jejích uší, mrazí až v kostech. Strach ji objímá svými drápy, ten pocit ji drásá hrdlo, připadá jí, že ji opravdu někdo škrtí. Sleduje, jak sluha vytahuje dýku a snaží se medvěda zastrašit. Šelma je však příliš silná a rychlá, a její útok přišel tak neočekávaně. Kočí strašlivě křičí, drží si roztrženou, krvácející ruku. Řev obou se mísí, proplétá se a vine se kolem ní jako had útočící na svou oběť. Hrůzou má na těle naježený každičký chlup, dokonce i vlasy v zátylku. Medvěd praštil kočího přes hlavu a zlomil mu vaz, pak se hladově zakousl do ramene a trhá tělo nebožáka na kusy. Hrůza uchvátí její tělo, každičkou myšlenku, každičká buňka volá o pomoc. Cosi ji vytrhne ze zoufalství, pohyb, něco, co se kutálí travou ke kočáru. Nesmí otočit hlavu, aby si jí zvíře nevšimlo, přesto koutkem oka uvidí, co to je. Je to oko, to krásné modré oko, toho kdysi krásného mládence. Zastavilo se kousek od kočáru a dívá se, dívá se na ni!!! Zoufalství znovu zatne své drápy, chce brečet. Křičet. Hrdlem jakoby protékala žhavá láva. Nemůže však nic udělat, pohnout se, a tak zuřivě zarývá ruce hlouběji do polstrování. Ramena ji pálí, jak je má křečovitě stažené. V očích ji škrábou nevyplakané slzy. Ví, že nesmí! Nesmí! Nesmí brečet. Zavírá oči. Nesmí brečet! Nesmí se ozvat. Musí být úplně tiše. Celé tělo stažené jako v křeči. Kdyby tak šlo zavřít i uši. Zvuky krvavé hostiny sem však doléhají dál. Za očima stále vidí to oko, koulící se travou. Už je dohodováno a zvíře zas řve. Ten zvuk bolí. Pootevřenýma očima vidí, jak zvíře stojí na zadních a čenichá. Určitě ji cítí. Taky jí sežere. Sedí a strachy ani nedýchá. Slyší, jak přichází blíž, už cítí jeho pach a slyší ten řev. Je tak blízko, téměř na dosah. Čas se zastavil a těch pár vteřin trvá nepředstavitelně dlouho. Neschopna pohybu,neschopna srovnat si myšlenky, všechny svaly na těle napnuté, sedí tu celou věčnost s čelistmi zaťatými. Medvěd obchází kočár ze zadu, popojde, zastaví se a větří. Stále je strašně blízko. Teď, teď se jí vrhne na záda! Vteřiny se vlečou. Čeká, bojí se, dusí v sobě pláč. Pláč za svého milého, chce se jí brečet hrůzou, šílenstvím a strachy. Oči ji pálí, jakoby v nich měla písek, hrdlo bolestivě staženéi. Medvěd obešel kočár, stojí u druhých dveří a téměř strčí čenich do kočáru. I myšlenky zamrzly, jen stále křečovitě svírá polstrování. A do nekonečna si opakuje : Nepohnout se! Nezavzlykat! Nebrečet! Svaly jí už začínají bolet z toho napnutí. A pak, jako zázrakem je zvíře pryč. Pocit úlevy však nepřichází, ještě stále si nedovolí povolit jediný sval na těle. Ještě pořád se může vrátit. Určitě je někde schovaný a čeká až se pohne, čeká na jedinou její chybičku. Jediný pohyb, který si dovolí, je pootevřít oči. Vidí, hromadu ohlodaných kostí rozházených kolem kočáru. Čeká. Stále čeká, že se vrátí. Jako živá socha, strnule sedí a ani nezaznamená, že po cestě přijíždí další kočár. Rodiče mající strach poslali sluhy, aby jí jeli naproti. Nemůžou ji odtrhnout od sedačky, nepovolí křečovité sevření. Mluví na ni – neslyší je. Pořád má v hlavě jen “neplakat, nehýbat se, nevydávat žádné zvuky”! Co když tu ten medvěd někde pořád je?

Potrvá pár let než dokáže vlézt do kočáru. Do konce života zůstane tichá. Nikdy už nebude tančit. A nikdy už nebude bezstarostná. A tak krásný to byl večer onoho léta……

1 názor

Alojs

23. 09. 2008

Dát tip

"Letní kočáry mají jen záclonky a tak je cítit pach teplé krve." -> před "a tak" má být čárka ... "Kočí, který při naklonění kočáru spadl dolů se snaží odplížit se." -> po "spadl dolů" další čárka ... všeobecně by text stál za kontrolu - co se týče interpunkce. na tak malém prostoru docela hapruje a jde to vidět. ... co se týče pasáže s medvědem, šetřil bych slovem "větří". Je to tam snad 3x za sebou. ... k formě: nebál bych se rozvinutějších souvětí. ze startu je to palba jednoduchých vět, což navozuje pocit nepříjemné úsečnosti, která se hodí k navození napětí jen v jistém rozsahu - když je to třeba. nikoliv však na tolika řádcích. ... přesto v tom cítím, že máš cosi načteno a že by to mohlo být v budoucnu zužitkováno. chce to jen vyladit chyby, pozměnit formu vyprávění a možná... najít zalíbení v jiných tématech. ... ale to je na tobě. ... držím palce

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.

Československá literární komunita

Řev

Autor

Skřítka

1 názor

Alojs

Sdílení