Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se..Slunce
25. 09. 2008
1
3
520
Autor
Andrew Pertho
Toto je první ze tří...
1
Dusot
mnoha těžkých bot
hřměl temnou chodbou
z chladného kamene.
Chladný kámen
se chvěl
a všichni co poslouchali,
se chvěli také.
Chvěli se všichni,
krom toho,
jenž běžel vpředu
a jehož dusot pronásledoval.
Kdysi dávno se rozeběhl
a od té doby
běžel
a nezastavil se.
Bosé nohy
měl rozedřené
od nekonečného běhu
po tvrdé zemi.
Ruce měl zkrvavené
od rozbíjení
zamčených dveří
a hlav strážců.
Hlas měl vykřičený
od volání Boha
a od toho
jak si dodával odvahu.
Dech měl slabý,
srdce rozbušené,
smysly otupělé,
a vůli pevnou.
2
Běžel už léta,
neboť věřil,
že místo, kde strávil život
není jediné.
Věřil,
že za poslední zdí
temné citadely
žije jiný svět.
Běžel chodbou
z chladného kamene
a nejedl a nepil.
Živil se vírou.
3
Dusot
mnoha těžkých bot
hřměl temnou chodbou
stále blíž a blíž.
Chladný kámen
se chvěl
a všichni co poslouchali,
se chvěli také.
Chvěli se všichni,
i ten,
jenž běžel vpředu
a jehož dusot pronásledoval.
A tak,
když už ho dusot téměř dohnal,
naposledy vykřikl
a vrhl se proti zdi.
Bosé nohy
zapraskaly,
když trhaly se
jejich pevné šlachy.
Ruce měl rozlámané
a vytrhané z kloubů,
jak velkou silou
udeřil do zdi.
Hlas měl vykřičený
a z jeho úst
pryštěla
krvavá pěna.
Dech se zastavil,
srdce přestalo bít,
a posledními zbytky vědomí
se upnul k tomuto okamžiku.
4
Pak
mezi kusy kamene
spatřil poprvé
nádheru Slunce.
Letěl jako pták
a nekoukal dolů.
Díval se vzhůru
na jasnou oblohu.
Pak začal padat
a cítil se šťastný
a necítil bolest
když se jeho tělo drtilo o kámen.