Písmák Zafoukal vítr, ba přímo zadul
Zvedl svou silou těžký závěs
Závěs, co zakrýval mnohé,
Starý mohér po předchozím majiteli
Světlo nechtěl pustit dovnitř ani ven
Ten vítr však vnikl
sem
A rozcuchal jí řasy
Zanesl pod polštář
Usušené lístky z květin
Odpočívala její tvář
nevědomky na nich
jen do snů jí přinesly zdání
O malování okvětních lístků na okenní tabulky
bez závěsů......