Milostná magie

Milostná magie

Najděte si šikovné místečko, kde byste mohla nechat skleněnou dózu, a  několik lusků. „Hm, jak má být velká a kolik lusků, to nespecifikovali.“ Hodí se třeba na toaletní stolek v ložnici. Každý večer a každé ráno vložte do dózy jeden lusk s doprovodem těchto slov: Čím víc se mám ráda, tím míň si tebe žádám. Naše láska je totiž ztracená, není nám dvěma souzena. A než se rok s rokem sejde, jiný muž do dveří vejde, lásku moji bude střežit a tvé srdce ať si běží.

Zoufalé ženy dělají zoufalé věci. Je mi dvacet čtyři let. Takže se již nepovažuji za naivní  husičku, která honí kluky po diskotékách, která píše nesmyslné zamilované smsky na neznámá telefonní čísla a do školních skříněk vhazuje klukům dopisy s pozváním na rande. Jsem ale opravdu zoufalá a potřebuji pomoc. Proto si od kolegyně z práce vyžebrám knihu se vzletným názvem Milostná magie.

Kouzlo použijte, jakmile zjistíte, že jste zabředla do neopětované lásky. Na fázi měsíce nezáleží, protože jde o rychlou pomoc.

Nikdy jsem neměla problémy se získáním muže. Měla jsem každého, kterého jsem chtěla. Jsem hezká. Ano, proč bych to neřekla, jsem krásná. Mám obrovské černé oči, kterými dostávám každého chlapa na kolena. Mám dlouhé husté černé vlasy, v nichž se prohrabuji rukama a pohazuji s nimi, čímž taky dostávám chlapy na kolena. Jsem vysoká a k tomu si  ještě beru boty na podpatku, abych nad ty malé, převelice roztomilé a drobounké holčičky, které z duše nesnáším, ještě více čněla a zastínila je. K tomu všemu mám i hezká prsa. Tohle bych si sama netroufla říct, ale říkají mi to jak kluci, tak holky, takže proč to nezopakovat. Když o sobě Zuzana říká, že je krásná, proč bych to neřekla já. Zuzana je moje kamarádka. Je malá, má dlouhé vlasy obarvené na blond, připitoměle a miloučce se usmívá a mrká očima. Když je potřeba, umí se tvářit dokonale ublíženě. Ke všemu má křivé zuby, klaunskou pusu…a je blbá.

Po odříkání magické formulky si zkuste představit, že mezi sebou a jím zamykáte dveře, pak se otáčíte a jdete pryč, do krásné přírody plné pestrých barev. Příroda je symbolem vaší otevřené budoucnosti, před níž byste se neměla zavírat. Kdyby se dóza náhodou naplnila, ale vy jste pořád měla pocit, že nemáte duši uzdravenou, lusky prostě vysypte a začněte znovu. V každodenním životě se dotyčnému snažte vyhýbat, protože jakékoli setkání ránu jedině zjitří a rozbolaví. Léčivý proces může trvat několik týdnů, tak se nelekejte. Láska na sebe váže velmi silnou energii.

Zoufalství nejvyššího stupně! Snažit se zbavit lásky pomocí kouzel. Jenže to trvá přes rok a mě to pořád nepustilo, respektive on mě nepustil. Je hezký. Je krásný. Má obrovské modré oči, se kterými dostává každou ženu na kolena. Má dlouhé husté světlé vlasy, v nichž se prohrabuje rukama a pohazuje s nimi, čímž taky dostává ženy na kolena. Je vysoký, proto vyčnívá nad malými kluky a zastiňuje ty vyzáblé a pohublé.

Za prvé musím sehnat tu dózu. Co je to podle nich dóza? Při velikosti a dlouhé trvanlivosti mých nenaplněných tužeb musím sehnat minimálně pětilitrovou sklenici od okurek. Dále tu máme lusky. Lusky hrachu či fazolí. Nevím, kde se v zimě prodávají lusky hrachu a fazolí. Prodává se samotný hrách a samotné fazole, nikoli lusky. Když už budu kouzlit, musí to být přesně podle návodu, ještě by to nezabralo a celé snažení by přišlo v niveč. To tak! Vyrábím takové zoufalosti a ještě je dělat špatně? Ne, jdu shánět lusky, do léta čekat nemůžu.

Se spokojeným úsměvem a pozitivní náladou a se zoufalstvím v srdci! si ze zeleniny v zastrčené ulici odnáším kilo vážící pytlík se seschlými fazolovými lusky. V návodu o nutnosti čerstvosti lusků nic nepsali.

Je mi dvacet čtyři let a sedím v pokoji, kde jsem udělala přítmí a zapálila svíčku. Přede mnou stojí prázdná pětilitrová sklenice a první z lusků. Nadechuji se a s vážností v hlase začínám:“ Čím víc se mám ráda, tím míň si tebe žádám…“

Už, už má první lusk spadnout do sklenice, tedy do dózy, jak tuhle sklenici vznešeně nazývají, ale já ji tam nepustím. Nechci ji tam pustit. Nemůžu! Odmítám na něj zapomenout. Nemyslet na něj je větší zoufalství než zoufale doufat a věřit tomu, že zavolá.

Lusky sice nevyhodím, třeba se někdy znovu odhodlám, ale zastrčím je co nejvíc dozadu do domácí spižírny. Žádné kouzlení nebude.

Jsem zoufalá. Je mi dvacet čtyři let a listuji knihou Milostná magie. Na straně dvacet čtyři pak naleznu něco co mi vykouzlí perfektní náladu minimálně na několik let dopředu.

Tento rituál je nejlepší provádět venku na tajném místě. Nakreslete na zem kruh o průměru 2,5 až 3 metry. Do čtyř velkých sklenic vložte po jedné černé svíčce a zapalte. Spolu se čtyřmi tyčinkami s vůní pačuli je umístěte na klíčové body kruhu: na sever, jih, východ, západ. Fotografii vytouženého muže nebo jakoukoli jeho věc umístěte doprostřed kruhu a nahoru položte magnet. Vstupte do kruhu a pomalu začněte ve směru hodinových ručiček chodit dokola. Přitom zpívejte: Bude nebo nebude, vrať mi Zdeňka osude. Kouzlo sílí, už jsem pílí, nalezený ztracený, znovu láskou zmámený.

Je mi dvacet čtyři a já chodím uvnitř kruhu a zpívám:“ Bude nebo nebude, vrať mi Zdeňka osude…“