Elven

Tam, v nočním pralesu barvy Čínského tyrkysu, u jezírka stejné barvy, panorámatu skrytém v tíze namodralých par, se zjevili. Čtyři vysoké postavy namodralé barvy kůže, s podlouhlými lebkami, uzkýma, hypnotyzujícíma, do konečků protáhlýma očima, skromnými, douhými nosy a škvírkovitými ústy. Dva muži a dvě ženy. Sliční a vznešení. Nazí. Muži byli urostlí, ale nepříliš velcí – pouze vylisované svaly jejich těl vytvářely tu iluzi. Ženy krásné jak vyřezávané panny, obeplývajíc proporcionálním vzhledem a cudností, jenž jim byla svá. Bez ochlupení, pouze s dlouhými šedivými vlasy tam stáli, ti čtyři, stvoření.

Rozhlíželi se, nechápajíc od kud se vzali a kým jsou. Z jejich pohledu byly okolní jevy pouhými bílými světly, každé pozoruhodnou, unikátní vibrací. Schopni vidět esence všech věcí, viděli pouhé obrysy, viděli však také mnohem víc než to – samotné podstaty, rozléhající se za ponětími času a prostoru, chápali příčiny všeho a všechny příčiny v jednom. Znali stvořitele, pána všeho, a hluboce ho milovali.

První z mužů, menší ze dvou, říkejme mu Andail – ul, však viděl světlo v celé jeho kráse a dosahoval pochopením podstat, jenž byly ostatním jeho druhům zapovězeny, a tak pocítil hlubokou lásku a zodpovědnost.

Druhý z mužů, větší ze dvou, říkejme mu Alai – ul, pak kromě světla uviděl i tmu, jenž byla skryta za esencí všeho, měl totiž schopnost vidět prolínání dvou světů, materiálního a spirituálního, a tak pocítil soucit a strach.

První žena, mladší ze dvou, říkejme jí Elih – ai, uzřela světlo v barvách, schopna rozlišovat rozdílnost osudů prvků kolem ní, a tak pocítila hlubokou empatii a smutek.

Druhá žena, starší ze dvou, říkejme jí Inhi – ai, však světelné vibrace i slyšela, pochopiv druhý pól všech podstat kolem sebe, a tak pocítila pokoru a obětavost.

Takto tedy jeden druhého doplňovali.

Andail - ul si stoupnul před ostatní tři a pozvednul ruce, naznačujíc tak jejich úplnost ve znovunalezeném prostředí. A ostatní pochopiv, sklonili hlavy.

Avšak Alai – ul, jeho bratr, pocítil v tu chvíli zvláštní věc. Miloval svého bratra, od první chvíle svého zrození, avšak pocítil nechtěnou trpkost, jenž se náhle vzepjala v jeho těle – trpkost, jenž byla směrována ke svému bratrovi, pochpil totiž, že ten se ve chvíli stal jejich pánem.

A Elih – ai zřela a viděla v Andail – ulovi svého budoucího chotě a pána velkého národa, a tak k němu rázem pocítila hlubokou lásku a štěstí.

Inhi – ai však uzřela cosi jiného – stín, snášející se na velké světlo, jímž byli oni sami, proto se stáhla a nechala tu vizi rozvíjet se ve své hlavě a byla vděčná za život, jenž jim byl dán.

Poté Andail – ul pokynul svým druhům aby ho následovali. Pak všichni vkročili do útrob pralesa, vydávajíc se na cestu za středem ještě nenarozeného království.