MĚSTO

 

MĚSTO

 

Křečovitě sevřené rty

přivítají chladnoucí noc města

kroky mokrý nádech

a venku problikávají lampy.

 

Po bílé čáře dálnice

pochoduje krkavec

a čeká až bude hodovat

na umírajících myšlenkách bezohledné duše.

 

Omotán v pavučinách

rozkradené restaurační budovy

bloudí bezejmenný utopenec doby,

jenž nenašel cestu mezi paneláky.

 

Jsem na rozcestí života –

pár es, pár filků, pár propadáků.

Vyplivli mě do víru chaosu

a já, div se světe, stojím na patách.

 

Netrvalo by dlouho

a padnout na kolena není vůbec těžké.

Bída je to se zvedáním

to jen přes kouzelnou fazoli až do nebe.

 

Dívám se na chameleóna

jenž mění barvy,

jak jsou to ty lidi učenliví – stačí chvíle a dedukují.

 

Včera mě zastavil slimák u silnice.

Nevím co je to za rojení,

 tolik slimáků a rovnou pod kola.

No, trvalo to než jsem je nahnala do trávy.

 

Občas mě zabolí

nesmyslnost dnů

a světla míhající se po mých stropech,

tak málo času, tak moc samoty.

 

 

---