zpověď 2 - tentokrát s textem

rudé okraje puklých višní
ostré jako lživé polibky, které jsem kdy dala
ohnilá slova, která se zděsila vlastní prodejnosti
pohřbím k zašlé slávě smyšlených představ krásy
zrezavělá pokora se mi jako tichý svědek vysmívá
v noci, kdy plným dechem nabírám letní vzduch z polí
propadám se do náruči bodláků
mou nahotu podarují kudlami vzpomínek
duše se potácí na okraji propasti plné dikobrazů
kteří na ostnech nosí všechna má tajemství
nezapomněla si? volají a jejich hlas
se odráží od skalnatých zubů jámy