Ruce

Myslím na něj,

na tu jeho nadpozemskou božskost,

na velké silné ruce,

na ruce s dlouhými prsty,

na ruce tak hebké, čisté, úplně bez chloupků.

Na to jak jsem ty ruce při počítání příkladů sledovala,

na to jak jsem sledovala ty nadpozemské ruce

a ony mi nepatřily,

byly vzdáleny několik vesmírných století,

i když ležely těsně vedle mého sešitu.

 

Myslím na to,

jak jsem tu vesmírnou vzdálenost začala překonávat.

Pomalu,

pomaličku,

pohyb za pohybem,

malinkým pohybem,

jako když člověk potichu vydechne.

Tak lehoučce jsem se posunovala přes vesmírná staletí

blíže k jeho rukám,

i když stačilo natáhnout ruku

a dotknout se ho jen tak náhodou.

Nebylo by to však dosažení

toho toužebného dotyku mých bříšek prstů

s jeho velkýma silnýma rukama,

rukama s dlouhými prsty,

s rukama tak hebkýma, čistýma, úplně bez chloupků.

 

Pomalu,

pomaličku

jsem sfoukávala jeho i moje pochybnosti,

tak  jak praskají mýdlové bubliny,

rozplývaly se jeho i moje obavy do ztracena.

Téměř necitelně se ty nadpozemské ruce,

téměř necitelně se ty božské ruce dotkly těch mých.

Mýdlové bubliny se vznášely okolo nás,

vzdalovaly se výš,

výš,

výš

a když už byly nedosažitelné,

praskaly jedna za druhou,

puf, puf.

Praskaly,

stávaly se neviditelnými a nezanechávaly žádné stopy.

 

Nadpozemské ruce se dotýkaly mých rukou,

ty božské ruce,

jež jsem toužebně pozorovala při počítání příkladů,

mapovaly moje prsa a boky

a sunuly se dál přes vesmírná století daleko do budoucnosti.

 

Přesto mi však ty velké, silné ruce,

ruce s dlouhými prsty,

ruce tak hebké, čisté, úplně bez chloupků,

pořád nepatřily.

---