Náhodné setkání

Náhodné setkání

Byl to zase jeden z tech dnu, jeden s tech dnů, kdy se vám do ničeho nechce, když vám všechno přijde zbytečné, nezajímavé a fádní. A právě toho dne jsem se procházel po městě, procházel jsem se po městě jen tak, procházel jsem se po městě jen tak SÁM. Nevěděl jsem co s načatým večerem a upřímně řečeno jsem ani neměl pomyšlení na jakékoli jeho dokončováni. Přemýšlel jsem právě nad vším co se mi v poslední době povedlo a snažil jsem se vybavováním si těchto pseudouúpěchů zvednout náladu a sebevědomí. Jenže s každou, mou, z hlavy pracně vydolovanou pozitivní myšlenkou vyvstalo, jakoby bleskem, hned několik těch negativních a bylo nad slunce jasné proč se právě cítím tak, TAK mizerně. V těchto chvílích človeka, jež je přinejmenším tak citlivý jako já, drží při životě pouze pud sebezáchovy a vědomi, že je kolem spousta lidi, kteří ho mají rádi, spousta lidí, kteří ho milují, protože on sám v té chvíli nikoho nemá rád, nikoho nemiluje natolik, aby si nedokázal představit, že se s ním již nesetká.

Vycházela jsem zrovna z obchodu s obuví a měla jsem neuvěřitelnou radost z toho jak dobře jsem nakoupila. V těhle lodičkách to budu teprve ta správná dámička, řikala jsem si v duchu a přistihla jsem se jak se skoro nahlas směju té myšlence. Jak jsem se tak smála a promenovala se, po do široka rozevřeném bulváru, vrazila jsem do něho. Byl to šok, vážně, já  byla naprosto konsternovaná a tak jsem se lekla, že jsem na minutu nebyla schopna slova. Je divnej, jo divnej to bylo asi jediné adjektivum, které mě napadá, když ted popisuji první dojem z původce oné srážky. Ne, nepřipouštěla jsem si, že bych snad JÁ mohla byt viníkem našeho střetu. CO děláš ??? tykala jsem mu vztekle. Šel v mírném předklonu a já s hlavou v oblacich. Já nadšená, on zřejmě nad něčíim hloubal. Vrazil mi přimo do hrudi, a hlavou se div nenapasoval mezi  má velká, oblá ňadra. Já.. já.. já se hrozně omlouvam, reagoval na můj výkřik. Jak jsem mu uviděla do obličeje všimla jsem si, že není ošklivý, ale především vypadal velice ustaraně.

Moje sebedestruktivní myšlenky přerušil náraz. Zatmělo se mi před očima a vůbec jsem nevěděl co se mi přihodilo. To, do čeho jsem narazil bylo měkké, a velké asi jako dvě dětské hlavičky vedle sebe. Zvedl jsem rychle oči a ve stejny okamžik jsem zaslechl ohlušující výkřik > CO děláš??? Byla to krásná vnadná žena a tykala mi. Nebyl jsem s to vydat ze sebe hlásku, koktal jsem, byl jsem v šoku z toho nárazu a především z toho do čeho jsem vrazil. Asi jsem vykoktal něco jako omlouvam se, ale tenhle okamžik si nedokážu vybavit. Ale asi to jako omluva zafungovalo, protože když jsem se jí podíval do obličeje, tvářila se schovívavě. Snad se i usmívala. To je v pořádku, řekla najednou. Já jsem se jenom hrozně lekla., teď už se usmívala zcela určitě. Přestal jsem koktat a taky jsem se usmál. Ten její úsměv ze mě okamžitě vymazal všechny depresívní myšlenky. Můžu Vás pozvat na kávu nebo na skleničku?, slyšel jsem se řikat jakoby z povzdálí. Kývla, kývla a mě zamrazilo v zádech.  Nabídl jsem jí rámě a vyrazili jsme společně k nejbližší kavárně.

Usmála jsem se na něho schovívavě, protože zoufalost v jeho očích k tomu přímo vybízela. A byl to právě ten můj schovívavý usměv, co ho přimělo k tomu aby řekl : Můžu Vás pozvat na kávu nebo na skleničku? Pozvání jsem bez váhaní přijala. Sama jsem se divila té samozřejmosti, jako by mě tím pohledem očaroval, obměkčil a Bůh ví co ještě. Šli jsme tedy do nejnližši kavárny. Objednala jsem si dvojku bíleho a docela mě překvapilo, že si dal totéž. Byl mi hned o něco bližší. Začala jsem konverzaci, ale už ani nevím jak. Co vím je fakt, že jsem nemusela temata tahat jak se říka z rukávu, všechno šlo samo, jako bychom se znali. Bylo to zvláštní, ještě jsem to nezažila a bylo vidět, že I pro něj je to něco nového, něco nového co ho baví. Nezůstalo u jednoho vína. Bylo stále o čem mluvit a stále bylo čemu se smát, v čem dát jeden druhému zapravdu. Byl to prostě fain kluk, muž, chlap. Najednou jsem, po těch několika skleničkach začala – při jeho pohledech - cítit to prijemné chvěni v podbříšku, které cítím pokaždé, když jsem žadostivá. Začaly se mi hlavou honit dost nemravné, ale o to víc vzrušující myšlenky.

Sezení bylo velmi příjemné, bylo stále o čem mluvit, čemu se smát, prostě jako bychom se znali od malička. Zároveň to ale bylo vzrušující a já si nemohl nevšimnout těch chtivých pohledů, které na mě začala po několika skleničkách vrhat. Jak jsem již naznačil, byla atraktivní, prsatá a ještě ke všemu velice příjemná dívka, žena. Už nemělo cenu tajit nad čím oba přemýšlíme. Už nemělo cenu objednávat další víno, už nemělo cenu dále sedět. Poprosil jsem číšníka ať mi přinese účet a zavolá pro nás taxi.

Zavolal taxi. Bylo jasné co oba chceme, bylo jasné že to chceme co nejdříve a že to musíme mít. On zaplatil a já se šla vyčurat a upravit na toaletu. Když jsem se vrátila, pokynul na mě ode dveří s tím, že taxik už dorazil. Sedli jsme si spolu dozadu a on řekl : Na Petřiny! Taxikář se rozjel a já jsem se ponořena do sedačky tahem silného motoru ocitla těsně vedle něho. Podíval se na mě tím nejlascivnějším pohledem.A mu ten pohled oplatila. Byla jsem opět rozechvělá. On také. Začal mě něžně líbat. Já jsem se bez váháni aktivně zapojila a přidala do líbání trošku peprnšjší ráz – kousla jsem ho do rtu. Evidentne ho to velmi vzrušilo a začal mě líbat o to vášnivěji. Sahal mi na stehno, koleno, lítko a pak zase nahoru, stoupal rukou po mé noze až k místu, které si jeho dotyky prřálo nejvíce. “Tak jsme tady”, přerušil nás řidič. Trochu jsem se polekala, jako bych snad zapomněla, kde jsem, a on zjevně také překvapený podal taxikáři kýženou částku.

Zaplatil jsem za taxi a pomohl jí vystoupit z vozu. Nahmatal jsem v kapse klíče, hned vedle pomalu se stopořujícího penisu. Opět se usmála, byla velmi krásná, ještě krásnější, vzrušené ženy jsou takové, krásné. Odemkl jsem dveře a cítil jak mě hladí po zadku a dýcha mi na krk. Ještě, že bydlím v prvním patře, asi bych nedošel dál a osouložil ji někde na schodech nebo odpočívadle. Jen co jsem stačil zavřít dveře bytu, přisála se na mě svými zvlhčenými rty. Líbala mě všude po obličeji a já ji ty polibky vracel plnou měrou. Intuitivně - jinak to v té tmě, umocněné zavřenýma očima ani nešlo - jsem ji vmanipuloval do obýváku a povalil ji na velkou, pohodlnou sedačku. Vášnivě vzlykala pod náporem mých teplýh, vlhkýh polibků mýh něžných, ale nekompromisních doteků. Také se mě dotýkala.

Také jsem se ho dotýkala. Neustale jsem přejížděla rukou po jeho stehnech, od kolena nahoru az k místu po kterém rukou a nejen rukou, přejíždim nejraději. Byla jsem naprosto odevzdána všemu co se mnou prováděl. Nechala jsem si svléknout sukni a líbilo se mi jak mi hladí hráz přes napnuté silonky. Ani ja jsem nezahálela a pomáhala mu z kalhot, které už svůj dnešní úkol měly za sebou. Povalil mě na záda a zvedl mi roztažené nohy do vzduchu. Líbal mě přes silonky po cele délce nohou a pochopitelně vždy zastavil na místě, které stále více vlhlo. Neměla jsem kalhotky, což on velmi rychle poznal. Roztrhnul silonky na nejvlhčím místě a začal mě laskat prstem, jak se oko v pučochách zvětšovalo zvětšoval se I počet prstů, kterými mě laskal. Chtěla jsem to, milovala jsem to, ale I přes to jsem ho zvedla ze své hrudi a položila jsem ho na záda. Rychle jsem odstranila poslední kus látky z jeho těla  a začala masírovat jeho velký tvrdý již penis. Zapřel se a zavřel oči, líbilo se mu to. Aby ne, nedělala jsem to poprvé a dělala jsem to dobře. “Delej mi to pusou, krásko”.

Chtěl jsem aby mi to dělala pusou, to miluju, a věděl jsem, že neodmítne jako spousta žen před ní. Nemýlil jsem se, než bych řekl švec byla přisáta na mém naběhlém didle a laskala ho jazykem, rty a zuby. Byla velmi dobrá, ani si nepamatuju kdy mi naposled nějaká dopřála takhle dobrou felaci. Neubránil jsem se obhroublým výrazům :” kuř mě děláš mi to krásně. Věděla, že je dobrá a byla si jistá tím jak se mi to líbí, ani jsem nemusel nic říkat. Chytil jsem jí za rameno a přitáhl její tělo k mému. Libal jsem ji na ústa, na ta lačná ústa, která ješte před okamžikem hltala můj penis. Přetočil jsem ji pod sebe a pomalu jsem se svýmy ústy přibližoval k jejímu mokrému klínu. Byla hladce oholená, což jsem ostatně měl možnost zjistit už když jsem jí prstil. Roztáhla nohy a přitlačila mi na temeno hlavy tak, abych se jazykem zabořil mezi jeji voňavé plátky.

To jsem potřebovala, aby mě někdo líbal tam dole, tam kde to má každá žena nejraději. Tam jsem chtěla mít jeho jazyk a přála jsem si aby ho nikdy nevyndal, leda,  by jej nahradil něčím větším, tvrdším. A to se stalo skoro ve stejny okamžik, kdy se tímto směrem ubíraly mé žadostivé myšlenky. Vnikl do mě. Cítila jsem jak se jeho velký penis tře o stěny me mušličky. Bylo to krásné, vzrušující. Objala jsem ho kolem zad a tiskla ho k sobě. Velice pomalu, ale důrazně do mě vnikal. Byla jsem napokraji orgasmu a už jsem nemohla zadržet steny, které se mi draly z úst. Zvišoval temto soulože a já byla jako v Jiříkově vidění. Jo!, Tak!, Tam!, Ještě!, Dusila jsem svoje výkřiky rukou. Vzplála jsem v neuvěřitelném orgasmu, moje tělo se cukalo jako při křeči, chvělo jako v mrazu a zároveň sálalo jako při horečce. Byla jsem prosta jakýchkoli myšlenek, nedokázala jsem vnímat nic jiného než ten pocit naprostého blaha.

Přirážel jsem stále mohutněji, ona byla naprosto odevzdaná mému počínání a pouze sténala slastí. Já jsem byl také blízko vyvrcholení, ale chtěl jsem aby to byla nejprve ona, která si prožije svou půl minutu blaha, chtěl jsem to vnimat naplno a chtěl jsem aby ona stejně vnimala můj ograsmus. Zavřela oči a dokořán otevřela ústa, stěny její komůrky se sevřely a nápadně zvhly. Hlasitě zasténala  a ještě se chvíli třásla, chvěla, kroutila. Poté jsem si začal masírovat penis nad jejím bříškem a zrychloval jsem frekvenci svého počínání.  Zacukalo mi v podbříšku, v šourku a konečně se tento blažený pocit začal držt penisem od kořeme až k žaludu. Výron semene pokryl její ňadra, břicho a částečně I ústa, která se lačně otevírala lapajíce drobty té teplé lepkavé tekutiny. Svalil jsem se vedle ní a nebyl jsem ješte minutu schopný slova, nebyl jsem schopný slova ni pohybu.

Zeptala jsem se ho: Jak se vlastně jmenuješ? Robert, odpoveděl udýchaně, A ty?, zeptal se. Já jsem Cristhall.