Cesta domů

Jako žížaly v hnoji,

třou se jeden o druhého.

Nosy vrážejí si do vlasů,

dělají, že nic necítí.

Vzhlížejí k nudným obrázkům,

snad jsou lhostejní.

Snad přivykli

a nepřemýšlí.

Běžná cesta, jedou domů.

Plíce zející prázdnotou,

vykřiknout do toho ticha!

Rozpažit ruce

a smát se.

Stojím mezi nimi,

pohlížím jim v tváře.

V unavené masky,

skořápky niterných světů.

Stojím tak také,

cítím to také.

Zavírám oči a šílím…