Nechci tak žít!

Tam, kde pusto je

i život zmírá.

Naději odnáší vítr

a sliby vyřčeny stojí

v ústech slibujících.

 

Smích čeká přede dveřmi,

otevřou se někdy?

A tam jsem já.

Hledím v tváře neúprosné,

nevěřícně kroutím hlavou.

„To ne, to ne!“ křičím.

 

Byl, bylo a byli.

Vyhnán, ztraceno, odmítnuti.

Tam slovem neukojíš,

mlčenlivý je nejlepším.

Ústa sponami sepni,

myšlenky stáčej jinam.

Za stolem seď,

chytré řeči veď

a nezapomínej,

že mlčeti – zlato!

 

Do ringu ručník hoď,

marná snaha slabšího.

Nač unavovat smysly?

Hlavou zeď neprorazíš

a „učeného“ nepoučíš.

 

Tak dobře chceš dopadnout?

Nohy nezlámané mít

a v dospělost vykročit s nimi?

Pak odhoď tužku,

odhoď papír!

Nesnaž se být a bít!

Bílou vlaječkou zamávej,

hřbet ohni k zemi.

Najevo nikdy nedávej,

že dýcháš, že jsi!

Dlouho bys možná už nebyl…

---