Ďáblův svod

Modravý inkoust se rozlévá na papír,

nad hlavou mi přelétá škádlivý netopýr.

Říká mi věci, jež psát se mi nechce,

navádí ke smrti, ta je tu lehce.

Šeptá mi líbivá, slovíčka rozkošná,

nutí mě, že chci být bezbožná?

Do tmavých křovisek, láká mě blíž,

skoro již nevidím, v dáli svůj kříž.

Jistota nebeská, prosí mě nazpátek.

Nevkládej hlavu do pekelných oprátek!

Vyhni se obloukem satanským požitkům,

navrať se pokorně k moderním přežitkům.

Přijď nudě na chuť,

usedni – nebuď.

Rozmlouvej s ikonou,

buď čísi příponou.

Nepoznav možností,

lidský svět něžností,

dřív než se rozední

za bibli usedni.