kdyby šlo jen zpívat

když mi zhasnou oči
a uléhám pod svá křídla
toužím ležet v kolejišti
nehýbat se dojetím

být zavřená v kleci síly
rozjet se spolu s větrem
uši mít plné skřípání kolejí plné až z něj rostou květiny a svou vůní omračují ptáky v letu

nádražní hala dýchá
tolik lidí
tolik čekajících
tolik očekávání
v očích mají hodinky bijí na poplach odvracejí se od nich touží vlastnit čas oslepit své oči a stisknout je v dlani čas neexistuje čas jsem já




když zhasnu a nepohnu se dojetím je tu jen vlak
má křídla uvízla v kolejišti
spoutaná volnost souzní v kolech točících se
v mých očích

nádraží ztichlo
už slyším jen soumrak

---