Vlahý srpnový večer

Vlahý srpnový večer
Vracela se ostravským rychlíkem do Brna. Zvedla hlavu od rozečtené knihy. Náhle zpozorněla, jelikož se život za sesunutým oknem kupé  přeměnil. Přírodu vystřídala průmyslová část Brna. Nadechla se, rychle se vzpřímila a mrkla na sebe do pokřiveného vlakového zrcátka. Ze značkové zlaté tašky vytáhla korektor, vklepala ho pod oči, aby zakryla tmavé kruhy způsobené únavou. Nyní to bylo stoprocentní.
Ve zlatých balerinkách vběhla na poslední chvilku do tramvaje a znovu mrkla na svůj odraz ve skle. Byla stoprocentní. Před svou cílovou stanicí se dopředu připravila a když se otevřely dveře tramvaje sestoupila jako vévodkyně se značkovou zlatou taškou na ulici.
Napřímil se a vyběhl ji přes silnici naproti. Chytil ji za ruku a užasl nad jejím stoprocentní dokonalostí. Začala mu svým zvonivým hlasem vyprávět zážitky z Ostravy a kráčely spolu podél Svratky k milenecké lavičce. V záplavě všech těch slov, která na něj chrlila, si náhle vzpomněla a napřímila k němu  pěstěnou ručku, kde se pohupoval okázalý zlatý náramek.
„ Krásný, že?“ zeptala se, při tom se na něj vážně podívala a pootevřela ústa. Na odpověď nečekala a začala se s ním líbat. Líbal tak dospěle. To se jí líbilo, byl to rozumný muž s doktorským titulem za jménem a ona ho měla proč obdivovat.
Líbala se tak nedočkavě. To se mu líbilo, byla hravá, mladá s dokonalou vizáží a on ji měl proč obdivovat.
Byl vlahý srpnový večer, přímo jako z kýčovité romantické knihy, který byl  skutečně stvořený ke schůzce na milenecké lavičce. Milenecká lavička s výhledem na řeku, v níž se odrážely hvězdy, dvě tisknoucí se ruce, dvě tisknoucí se těla.
K dokonalosti okamžiku chybělo jen ticho rušené maximálně zatroubením aut, které sem zavál vítr. Ona totiž nepřetržitě a neúnavně povídala a on se ji ani nesnažil umlčet, jelikož ji bezmezně obdivoval. Byla tak krásná, navíc upřímná, milá, bezelstná a on si začal uvědomovat, že se zamiloval.
Učila se jeho dospělému líbání a nedočkavě mu rozepínala košili. On se ji snažil trošku zbrzdit, ale její vliv byl příliš silný…
Když později stáli u řeky a mlčky se objímali, porušil to výjimečné ticho překvapivě on:
“ Miluji Tě.“ Sladce se usmála, hlavu naklonilo malinko na stranu:“ Já taky.“ Přemýšlel o tom, že letní schůzky s ní zkrátka nemají chybu.
Stylem vévodkyně nastoupila do tramvaje. Dychtivě zamávala z okénka na rozloučenou. Vzala svou zlatou značkovou tašku a pěstěnou ručkou s okázalým zlatým náramkem vyndala mobilní telefon a naťukala na něj zprávu. „Milacku dnesni rano bylo opravdu krasne! Strasne se tesim, az se za Tebou vratim do Ostravy…pa“

---