Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Prošla jsem duhou

30. 07. 2001

698

Autor

Janinka

Mraky se dotýkaly hvězd
a mě déšť rozdíral bolestí.
Pro kapku štěstí
roztrhám oblohu.

Jak šeď odsouzence
dýmám v tichu
nad žárem vlastních myšlenek
co rostou ze ztrouchnivělého dřeva.

Svým hlasem překřikuji vlastní bolest
do šumění listů,
těch chomáčů zelené mlhy.
Vkládám rosu do svých očí.

Ti tři co nosí tvarohové koláče
mi zobali z ruky,
jak nevděční holubi,
co se nažerou, odletí a nechají tu spoušť.

Víš, stojím a ležím.
Poslouchám svůj odporný dech
přes bolest krve
nevidím do duší.

Dívám se, jak čistí odpadní trubky.
Jen já tu špínu nosím za nehty.
Jezdí tu kropicí vozy - po deštích
a já prošla duhou.......
a ani to nepomohlo.....

LaSiska

23. 04. 2002

Dát tip

smutne je vzdy vic pravdive nez vesele

Zvláštní věc, psala jsem to ve slokách pod lyrickou nerýmovanou báseň - to vím zcela jistě - a ono se to napsalo jinak. Mohu pouze dodat, že pán z internet centra mě upozornil na virus, ale já nedbajíc jeho pokynů jsem psala a psala. Tak co dodat? Je to báseň a má sloky. Asi tu dělám značný zmatek:-))))