Ztráty

Portréty zimy stále se zjevují,

proč všichni lidé málo se milují.

Hvězdičky jasné nevidím do vás,

proč je můj život jak smotaný provaz?

Jsi jako hvězda co padá z nebe.
Tu ztrácí Bůh, já ztrácím TEBE.

Všechny mé city jsou najednou hnuté,

proč ženy umí být tak strašně kruté?

Proč život nazývám nádhernou slastí,

vždyť je pln zloby,nářku a strastí.

Ptáci si zpívají,

modrá se nebe,

mě to však bolí,

vždyť nemám TEBE!

Po lese tmavém šíří se zvěstí,

že mladík z života ztratil své štěstí.
Kdo mu teď zahřeje promrzlou duši,

vždyť mládí smutek přemálo sluší.

Všechno jsem získal aniž bych platil,

k čemu to je,tebe jsem ztratil!

Prohrál jsem život,nicotná sázko,

teď chci být u tebe,říkat ti lásko.

Život já neznám,stále jen hádám!

Jedno vím jistě bez tebe strádám.