Jen na chvíli...

Je den jako každý jiný v tomto roce, jenže během toho dnešního se stala jedna nepatrná změna, která narušila zaběhnutý stereotyp nudně plynoucích dnů. Asi tak kolem desáté hodiny ranní začal padat měkký, nevinný a tolik studivý sníh, ten obávaný nepřítel řidičů a věrný kamarád lidské smečky lačnící po jeho pádu z nebes dolů na zelenou zem. Na zem, která dává toliko a přece se jí, za péči o její nevěrné ovečky, nikdo neodvděčí. Sníh padal a uspával tu zelenou naši matku, nic nebral na nikoho ohledy, pouze padal, létal, sem tam dělal piruety a neslyšně přistával do černých kabátů lidské společnosti. Tísnící se na autobusové zastávce, která jim však nehodlala poskytnout  bezpečí před oním, pro ně nevítaným, společníkem. Chyběla zde střecha, a tak se lid tísnící na zasněženém chodníku nevědomky choulil k sobě. Někteří mimoděk sledovali černou silnici, nyní už zcela pokrytou nemilosrdně rozježděným sněhem, jiní pokukovali po svém sousedovi, myslíc na ranní hádku se svou chotí, další hlasitě posmrkávali do vyšívaných či papírových kapesníčků. Jen promrzlá dvojce, teple oděných dívek, se lišila od ostatních, pohled měla stočený vstříc šedavým oblakům, ústa zkroucená v blažený úsměv. Okamžiky jako tento někteří lidé nechápou, snad ani chápat nechtějí, menší možná větší část z nich pocit toho okamžiku objeví dříve či později, ovšem změna chápaní už je za vstupními dveřmi jejich domu. Zatajený dech obou dívek láká pohledy blízkých sousedů, pobízí k mírnému záklonu, který i těm nevěřícím Tomášů pomůže poznat to, co jim bylo zatím utajeno. Virová onemocnění se přenáší rychle, tak proč by nemohlo i toto procitnutí ze zaběhnutých kolejí, hlava za hlavou se zvedá a kouká na tu krásu. Každodenní spěch je pryč, zmizel pro tuto chvíli, ruch utichl, na krátký okamžik stojí vše, co je na této ulici přítomno. Naprosté ticho, klidný dech a jiskřící oči spojují každého s každým. Ovšem svět, velká i malá města musí fungovat dennodenně, tak je tomu i zde, v této ulici. Autobus zabrzdí, ledová břečka pod jeho koly čvachtá a energicky míří vstříc černým kabátům. Vlak nalezl své koleje a jede dál. Lidé nastupují do nitra autobusu, dynamicky oprašují pošpiněné svršky, moment souznění je pryč, zbyla pouze zapomenutá dvojce.