Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVýhledy
03. 08. 2001
6
0
1157
Autor
Mončičák
kousek nebe,
tady ho máš – teče mi mezi prsty (vůbec to není
pevný.Stát se na tom asi nedá?) ve vzduchu zůstávaj moje otisky.
Jsem s radostí jaká jsem
a jednou mě za to odsouděj
(ty budeš ten, kdo mě pro ně spoutá.)
Řezník
na lidský srdce
na mě namíří střenkou nože (Neboj se,dítě,
nebolí to.Pak už nikdy nic nebolí.)
blýskne se,
jako na časy v tvých očích
a
zůstane prach.
ze zastřiženejch křídel.
Díky všem za chválu , ale o nic míň i za rady.
clovrdik,Albireo - ano ano, je to tak,a jsou chvíle, kdy byste mi asi řekli ještě míň :-)) (Ta puberta je hrozná nemoc...)
cup_of_tea
10. 08. 2001
Albi : tady je těch nadějí víc, až se nestačím divit.
Ale vážně, po pomerančích opět skvělá !!!**
Gastarbajtr
05. 08. 2001
Přidávám se k clovrdově otázce, hlavně kvůli Pomerančům. Také mi to nepřipadá, ale jestli nekecáš, jsi naprosto skvělá naděje české poezie.
A je to tip.
skvělý, opravdu lehce a obrazově napsaný TIP
p.s. : tobě je fakt 15 ? podle tý básně bych ti hádal víc :-)