Poutník

V hlubině temnot utápím se
jsem jako kapka na okenní římse
jeden ze čtyř koutů pokoje
smutek i radost, oboje
ležím tu jako smítko prachu
bojím se snad jen svého strachu
poutník se kamsi zatoulal
ten, který štěstí rozdával
hledám ho, avšak nevidím
snad čelí jiným nesnázím
snad jiným štěstí rozdává
povaha jeho toulavá
ve smutku byl mé potěšení
v nemoci brzké uzdravení

teď ze snu sama probouzím se
život je hra, tak nebojím se
na konci tunelu je záře
a něčí usměvavé tváře
tak mi to kdysi říkával
a já mu věřím stále dál
snad jednou se zas potkáme
dělajíce, že se neznáme
jednou mu podám ruku já
pak budu jeho záchrana
vrátím mu úsměv, potěšení
a budu jeho uzdravení

---