Citová zákeřnost

Dým z cigaret, a moje zaprášené nitro

tiše hoří mezi květy zvadlých krás

křik s nálepkou ticha, když rozejde se jitro,

- jsem rybář neschopný si stavět hráz.

Jsem umělec, co ztratil pro své dílo city,

zahořklý mudrc v zajetí teorií

pohádkář, kterého zajímají mýty,

i básník učící se teorii.

Jsem šprýmař, ale znám jen špatné vtipy,

leckdy zůstává mi jenom ironie sama,

jsem botanik ignorující lípy

se zbytky trpké ženy ala dáma.

Jsem světem zrazený pesimista,

co jasným optimismem žije,

jsem mrázem sešlý ateista,

jsem rádce, král i zmije...

Jsem světlo boží, nebo náruč temna,

jsem tichý, nebo hlučný strach,

jsem, či nejsem duše jemná,

jsem, či nejsem nájemný vrah?

Jsem medik, nebo krvácející zrůda,

jsem rozpolcen, či spojen v jedno tělo,

jsem železná, či zlatá ruda

jsem to, co bylo, nebo býti mělo?

***