Chtíč

Do šuplíčku tě zavřít,
zamknout a schovat pod postel.

A pak, když ticho se rozhostí,
sáhnout pod postel a vytáhnout tebe.
Tak blízko, blizoučko,
dva kousky skládanky,
chvilinku rytmem večerní selanky,
duše se chvějí, šeptám si (lásko!).
za chvíli pohled do zakázaného nebe.

Nechci být vlastník,
chci ta pouta pustit.
Chci odvázat šátek z krku,
stulit se do náruče
a lehce, bez bolesti tě z ní pustit.

Půjde to, to já vím.
Zítra, za týden, za rok snad...
otázka, jestli to vydržím,
ten potupný pocit majetnické ženy
ukáže se časem.. snad nebude to napořád.