Rozmluva na stromě života

Dávné pocity a myšlenky z dob plné soužení a bolu. ...ale vlastně je to pořád živé...

Tesknota a zármutek. A taky slzy. Chybíš mi. Rozmlouvá se sebou... Proč smutníš, ptá se. Nesmutni. Přej jí štěstí. Hle ukážu ti dva příběhy - dva možné lidské osudy. Tvůj a ten její. Prvý. Děti skotačí a ona obejme manžela. Ty chlebíčky se ti dnes povedly. Dá jí pusu. On doma též, jinde a s jinou. V jiném městě. Jiné děti na scéně. Vezme ratolesti a ženu a jedou k nim na návštěvu. Spolu radují se a vzpomínají na doby časem odváté, kdy byli si drazí. Stále jsou a jsou si šťastní. On jí dobrým přítelem, ona jemu dobrou přítelkyní. Krásné to rodiny. Teď ten druhý. Raději si pořádně sedni, ať nespadneš ze stromu! Unavena novým dnem s nemocným pocitem promne si oči. Strašlivě zesmutní. Dnes tomu právě osm let. Osm let, co přestal respirovat. Proč udělal To? Moje vina snad? Dnes osm let tomu nazad. Jen kdybych mohla tu vzpomínku vymazat. Už osm let se trápím. Už osm let si vinu kladu. den co den skomírám a chřadnu

---