Poutník

Poutník

Jako šedivá myš, ty, poutníku

prostě oblečeny, cestou znavený,

na čele vrásek pár, po těle bitev pomníků,

co v jizvy do svalů jsou vsazený.

S myslí zatěžklou náporem vzpomínek

na šarvátky, pitky i lásky

to však odvály všechny tvé sázky

jako zahozen jest tvého štěstí kamínek

do hlubin temnot nebo snad zapomnění,

tak, že to nikdo nepozmění,

ani hrdina srdce chrabrého,

učenec vědomí bystrého,

řečník jazyka hbitého,

či snad dívčina překrásná srdce něžného,

ta, kterou si tak miloval,

pro níž si po nocích dopisy psával,

když ji viděl, do náruče brával,

do paměti své si růžově maloval,

té písně o lásce si zpíval

do blankytných očí se při tom díval,

jak líce v růměnec se zbarvujíc

dech se jí při tom zachvějíc

ji v obětí chopil laskavě,

pak ji rty tisknouc na své při polibcích vášnivých

času sic pozbývajíc mrhavě

děkujíce bohům milostivých,

že prožívati dané chvíle umožněno jest,

pak se vraceti budeš ke vzpomínkám, které sis zvolil nést

po cestě života zdlouhavého 

jenž představuje hlediště zcela liduprázdného

ve chvílích samoty a smutku,

když srdce je plné zármutku

a on je bez lásky své

bez jeho milované, bez oné,

co přístavem naděje mu jest,

od níž se nechá vést,

neb jako světlo ve tmě pro něj je.

S myslí plnou vzpomínek a s nejtajnějšími tužbami

na cestuje nebezpečnou se dáváš,

svou milovanou samotinkou doma zanecháváš,

uháníš vstříc dobrodružství, za vojenskými službami,

doufajíc ve vyznamenání či metál
brousíš meč chladný

ten životy bere aniž by se jeden nadál

dříve než na udusanou zem dopadne květ zvadlý,

co ohlašuje další oběti pád v nekonečný spánek,

a umrlcovo tělo ležíce v bitevní pole krví křtěné

jenž prohlíží si pouze jeden jarní vánek

divíce se znevažování hodnoty ctěné,

kterou lidský život jest zajisté,

když uvržen je v situace nejisté.

Ty jsi však to celé přežil,

žádné ovace sice nezažil

sic skutky tvé byly nezanedbatelné

jenže prý jednoduše postradatelné.

Tak se navracíš v domov svůj, jak máš v merku,

zcela chudý, v šatech roztrhaných,

ale živý a zdráv, dokonce v celku

po pěšinách vyšlapaných

těšíce se na svou lásku valíš si to dál,

dokud nedorazíš v cíl, nezastavíš ani na malou chvíli,

pyšně jako nějaký důležitý král

tváříš se, ty, ačkoliv ti docházejí síly,

vlasy ti šednou, čelo se vrásní,

to stáří se hlásí, že přišel jeho čas,

už nejste tak mladí a krásní

i zlato v hrdle vystřídal chraplavý hlas,

na to se neohlížíš vejdeš klidně dál,

tu roky mládí vrací se zpět

oba rozkvetete jak překrásný květ

a zbývající dny máte jak velkolepý bál.