Novinářská rapsodie

Jeden.
....Dva..
......Tři...
...Čtyři....

*
**
***
****
schody do neznáma tvé duše
vyšlapané v tiskařské černi psacích strojů
z minulého století
té, do níž ponořily múzy nepokoje tvé vlasy,
abych tě poznala až půjdu ráno s novinami kolem

Kolem dokola obcházím tvé srdce
jak výkladní skříň,
jak vzkaz cenzorům:
"Marně se namáháte, já se nezměním...!"

Tvé spánky ze žuly obrostlé mechem
tak hebkým jako tvá slova v mých uších
vonící tiskařskou černí

A kouř z rašeliny pod nízkým stropem
věčný němý svědek našeho hledání sebe sama
točí se se stejnou zběsilostí jako tvé myšlenky
se stejnou zběsilostí jako tvůj pohled na mé tváři

Pouliční kameloti minulého století
vykřikují do probouzejícího se města tvé jméno
jen pro mé uši
Abych tě poznala,
až půjdu ráno s novinami barvy tvých vlasů kolem...