Vločka

Vločka

Co vy lidé víte,

rodíte se na zemi,

o nebesích sníte

a já vzejdu na nebi.

 

Padám dolů níž a níž,

větrem unášená,

přitom vidím zemi blíž,

bez obalu spokojená.

 

Vy zavření v barácích,

obtěžkáni břemenem

já letící v oblacích,

nadnášená prázdnotem.

 

Tu koruny stromů,

ocitly se nade mnou,

náhle nevím komu,

dopadla jsem na zem pevnou.

 

Nejsem tu sama,

ze shora se kamarádky připojují,

najednou je tma

a mě ostatní zakrývají.

 

Usínám tu v peřince,

oči pomalu zavírám,

spinkám v malé rodince,

zvuky žádné nevnímám.

 

Najednou je probuzení prudké,

paprsky slunce na mě dopadly,

všechno je tak smutné,

ach kamarádky se mi rozpadly.

 

Můj konec se blíží,

to vedro veliké,

mé bytí se klíží,

tělo mám prolité.

 

Odcházím vznešeně,

to je nádhera,

cítím se unešeně -

---