Dva různé domy

Život si vzal tužku a pěkně se na nich podepsal. Ale zpět do sedmdesátých let. Mladší bratr vzhlížel k otci, starší k matce. Jejich rodiče je zplodili, ale po letech nevěděli proč. Mladší bratr se stával individualistou, starší kolektivistou. Starší bratr byl veden k úctě a pokoře, což je dodnes tak vznešená výchova. Mladší byl veden tak, že podřízenost je dobrovolná a nikdo nemá automaticky právo na cizí život. Jak egoistická vize, myslet především na sebe, to je dodnes tak špatná výchova. Už jsem řekl, že život se na nich podepsal. Když bylo mladšímu bratru 16, život vzal tužku a odepsal mu otce.

Starší brat věděl, jak má žít - najez se, napij se a nestarej se. Systém se postará. Mladší bratr byl však ztracen. Hledal důvod -- proč? Hledal cestu, ale nenacházel ji. Zůstal sám, matku nenáviděl, otce tak miloval... Starší bratr se vyučil a začal pracovat. Bez starostí, bez obav. Věděl, že budoucnost záleží na tom, jak dokonale se podřídí. Mladší bratr se potácel světem. Lidé mu ukazovali směr, ale on patřil k těm, kteří své ideály nezradí, i když nevěděl, co přesně znamenají. Cestu mu ukazovali sousedi, kteří však žili jen podle jejich sousedů, kteří žili zase podle jejich sousedů a ti žili podle...

Uběhlo 15 let. Zem se zbavila dementního tyrana. Náhle není vyšlapanější cesty než té, kterou zvolil starší bratr. Místo politickému úředníku zcela podlehl zvůli zaměstnavatele. Nebylo úniku, jeho duše byla prázdná a musel ji naplnit cizími příkazy. Už jen ten zbytek, který od něj společnost očekávala -- oženit se, postavit dům a zplodit děti. Stalo se to přesně tak, jak se to od něj čekalo. V tu chvíli byl šťastný... alespoň mu všichni říkali, že musí být šťastný. Vždyť co jiného? Mladší bratr 15 let bloudil. Hledal cestu v knihách, ve světě, v poznání. Neměl mnoho přátel – být sám sebou často znamená být sám. Jeho starší bratr jako by nad ním vyhrál, musel být spokojený...

...jenže nebyl. Za maskou se skrýval poražený člověk. Jediná žena, pro kterou dokázal žít, byla jeho matka. Jeho žena ho přestala milovat, zůstala s ním jenom kvůli dětem. Jeho děti ho začali ignorovat, jejich otec je nedokázal vychovávat. Dokázal jenom působit na lidi, přesně tak, aby se jim dokonale podřídil. Nedokázal být otevřený, upřímný a nakonec ani vážný. Jeho duše přestala existovat, půlku si jí nárokovala jeho matka a zbytek byly jen názory vlivných lidí z jeho okolí. Mladší bratr, individualista, nechtěl zůstat na jednom bodě. Byl spoluvlastníkem firmy, měl perspektivní budoucnost. Dal výpověď a díky špatně sepsané smlouvě přišel o podíl ve firmě, jenž měl větší hodnotu, než většina lidí vydělá za celý život. To ale moc dobře věděl. Chtěl pracovat na sobě a pro sebe. Psal jsem o sousedech, jenž mají jeden názor, měli ho i teď: "Ty blázne, ještě se vrať do firmy." Nešel, smál se jim. Našel si přítelkyni, ale neoženil se, neměl důvod. Svatbu chtěli všichni z okolí, ale oni sami ne. Dnes má vlastní podnik, vlastní hotel, čekají druhé dítě.

Jeden bratr se zaprodal, i když na první pohled se to tak nezdá, časem se propadl do bahna jeho předků, až nakonec vyhasl úplně, ale dodnes neví, kde svůj oheň ztratil. Mladší bratr pochopil, že dospělost neznamená netrvat na svých názorech a praktičnost neznamená netrvat na své hrdosti. Byl to egoista, nežil pro cizí. Nedokázal nikomu dát ani část své duše a tím ji neztratil. Je to takový egoista, že dal na charitu neporovnatelně víc, než kdokoliv z jeho okolí, jenže nikomu to neřekl. Egoista z toho důvodu, že to dělá pro sebe. Kdokoliv nesobecký z jeho okolí totiž dokáže věnovat na tuto věc peníze jen s jediným účelem -- vytvořit dojem na sousedy. Stejně tak jeho práce, kterou dělal tak sobecky pro sebe, nikoliv pro peníze. Zatímco všichni nesobečtí lidé neustále tvrdili, jak jsou peníze špatné, nedokázali by se jich sami zbavit.

Každý osud má v sobě skryt pár řádků, občas jsem slepý a v tom zmatku je nevidím. Většina lidí je však slepá neustále, jakoby nosili přes oči šátek. V příběhu dvou bratrů nevidí nic jiného, než záhadný úspěch mladšího bratra, který si peníze určitě nakradl a smutný příběh staršího bratra, proti kterému se všichni spikli, dokonce i vlastní rodina Slyšel jsem od mladšího bratra tisíce rad, nejdůležitější je ta, proč člověk nemůže zradit sám sebe. Takže kdo je můj vzor? Přece nikdo. To je podstata tohoto příběhu bez šátku na očích. A jak vlastně bratři mezi sebou celou dobu komunikovali? Měli ještě sestru, ta je spojovala. A mimochodem, jejich sestra je má matka.