Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Oči

10. 01. 2009
2
4
846
Autor
YdeSantiago

Z procházek městem zas nastydám od nohou Prášky a čaj z pěti bylinek Nechávám šlápoty na kočičích hlavách zmizí dřív než je pošlape někdo jiný

Pořád zvedám hlavu k věčnému nebi
k myriádám hvězd
ke věžím katedrál
mezi koruny stromů nad cestičkou v trávě
k obrazu světice v transeptu duše

Potkávám oči koček za okenním sklem
říkam jim:
dobrý den, vy kurvo jedna satanova,
doufám, že je vám tam teplo
za oknem svítí lampa a dvě přísná očka

Vzpomínkou na časy si krátím sny
objímám už jen v duchu
líbám
zákoutí ulic jsou místa k zapomínání na zákoutí těl
první oči

Druhé byly... druhé a jakoby věčné
kráčely městem v oblaku sametu
černá jak saze
modrá jak sklo
potkávat ji nepotkávám, jen ty kočky číhají za rohem

No co, říkám si - svět se nezboří
očí je dost, to víte
i když žádný nejsou jak druhý
jenže umírat
to můžeme jen jednou

Odpustíme zimě, vzpomenem si na léto
na léto kdy je člověk sám?
vzpomínám si na hrad
trávu
klíšťata

Někde tam jsem nechal oči třetí
běžely po louce
a najednou do nich vtiskla pěsti, a lokty jí zkrásněly
Jsem neviditelná
řekla

S láskou se roztrhl pytel a co já s tím mám dělat
vrátit se mezi věže katedrál
znovu se zamilovat
do čtvrtých očí
a hned...

Láska o lásce nic nevěděla
a možná je tomu tak nejlíp
samota
slzy
a stejně si na to časem vzpomínám jak na ráj

Byla zima a v zimě si dopřávám narozenin
Místo dortu nakrajuju společnost
oči
oči
ach ano tebe jsem přece kdysi...

V duchu zavírá oči, divoška
obhlíží vlastní nahotu a ptá se, jestli se mi líbí
směju se
a zapomínám
dodneška vlastně nevím... ale radši nic

Páté oči jsou oči divošek
válečné barvy
neklid v duši
pradědeček byl asi kočovník
projížděl evropou a plenil - tenkrát se to tak neřešilo

Procházky městem nabývají na síle, vždyť...
je léto ne?
ach léto je krásnej čas
i když nejsou narozeniny
pche

Přeskočte nudnější pasáže
vzhůru za očima šestýma
jsou
jasná
a ústa k zděšení všech krásná

Šesté oči mi dávají nepokrytě košem
máte pravdu vy, co mi vyčítáte smutky
kafe
a jeden hřích (no co, měli jsme místo toho hrát prší?)
a nakonec už jen usebrání

Ze zoufalství běžím nejrychleji jak mohu
a je to pomaleji
než jdou všichni okolo
cíl cesty na kopci
tam se umírá

Blbej čas - odpoledne
někde mezi čajovou dobou a večerem
dva zoufalci se potkávají mezi hroby
poklad bez ceny
smrt mrazem

Dodneška si vzpomínám na to,
mezitím oči sedmé...
co nechtěl jsem ani nemohl
a pomaloval jí záda studeně, až jí na prsech naskočila
husí kůže

K zbláznění krásná
víte?
ale to nevadí, to se mě vlastně netýká
které oči jsou další?
Osmé...

Leží v posteli a směje se mi
Ty jo, píšeš básně?
Ne..
už ne, teď už ne...
Teď s tebou spím, to je podle mě větší umění

Dopíjím čaj
Procházky městem jsou nebezpečný zlozvyk
Ministerstvo kultury varuje: památky způsobují nachlazení
záněty
lásku

4 názory

YdeSantiago
31. 03. 2009
Dát tip
vnuklo mi to myšlénku sepsat co si jako báseň Oči ver. 2.0 - méně zbytečných utilit - vhodnější uživatelské rozhraní - posílení oblíbených aplikací - celkově příjemnější ovládání... eh a když už jsme v tom tématu (odpusť věže katedrál ale jsou tak nebezpečně potřebný...) husí kůže... co by řekli odborníci... měl Jan Hus husí kůži?

Ten text má výztuhy, v tom souhlasím s Aššurbalitem. Ve snaze spojit vše do jednolitého celku jsi zařadil i přechodové pasáže, které spadají k civilnosti - a to je ten moment, kdy čtenář, který nezná, nechápe, přestane v textu cokoli nacházet. Občas tam také cítím vkradená určitá klišé. to asi známe při své tvorbě všichni, a všichni se tomu neubráníme... když narazím v básni na "věze katedrál" a "cíl cesty na kopci", naskakuje mi ta husí kůže, cos o ní psal :) Toto všechno však nepopírá, že v tom textu jsou některá místa taky velice dobrá. "říkam jim: dobrý den, vy kurvo jedna satanova, doufám, že je vám tam teplo za oknem svítí lampa a dvě přísná očka" - hezké, kdo kdy potkal za oknem kočku, ví jak opravdové... "válečné barvy neklid v duši pradědeček byl asi kočovník projížděl evropou a plenil - tenkrát se to tak neřešilo" "Leží v posteli a směje se mi Ty jo, píšeš básně? Ne.. už ne, teď už ne... Teď s tebou spím, to je podle mě větší umění" - tady jsi šel do civilnosti, ale přitom to podle mého vůbec nevadilo. vyznělo to upřímně. "Ministerstvo kultury varuje: památky způsobují nachlazení záněty lásku" A potom: "Někde tam jsem nechal oči třetí běžely po louce a najednou do nich vtiskla pěsti, a lokty jí zkrásněly Jsem neviditelná řekla" - tohle je hluboko krásné a samo o sobě by to mohlo udělat docela kariéru v kategorii haiku °°) Takže - při psaní bych se upnula víc k jednomu bodu, k jednomu prožitku a jeho atmosféře, snažila bych se vyhnout civilním pasážím, pokud cítím, že by se bez nich básen obešla, a hledala autenticitu, osobitost, jako ty pěsti v očích. -t-

YdeSantiago
10. 01. 2009
Dát tip
smůla... já asi podvědomě píšu pro pohodlné čtenáře :)

..hm...mne to pride zbytocne ukecane...nejde teraz o rozsah ale o to ze mam pocit ze bolo tak vela vysloveneho a tak malo povedaneho v tych slovach... ...inymi slovami ma to nudilo...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru