Samota

Za oknem stará žena se dívá

 na nebe plné hvězd,

dívá se dívá a zatíná pěst.

Už dvacet let pláče za prázdným stolem,

když za něj usedá,

srdce jí dávno krvácí bolem,

cáry z něj má.

A kde je on,co tu byl

co jí ten žal způsobil,

pro svou vlastní hrdost,

ji tenkrát opustil,

 její tvrdohlavý syn.

Opuchlý oči od probdělých nocí

zasněně koukají ven,

je to zlá pravda,nebo jen sen.

Kam asi se poděl,

proč zmizel,

 kde může být,

nechtěl nic slyšet, chtěl prostě jít.

Ref.:

A samota bolí já vím,

do očí pálí tak jako dým,

rány se hojí pryč s tím,

jenže vzpomínky zůstávaj.

Studenou rukou fotku teď svírá,

ach bože vrať mi ho zpět,

trápím se trápím

snad už dost let.

Možná byl hloupej

 a nebo chtěl sám sebou být,

prostě svůj život,

 nechtěl jen prožít ,

chtěl ho žít.

A tak jen smutek zbyl,

kde je smích ze starejch chvil,

ten se jako pára někam vytratil a

 zůstal tu jen žal.

Pomalým krokem bytem se šourá,

 je jako strašnej stín,

tu fotku zas schová ,

už otvírá vrzavou skříň.

Pořád si říká on vrátí se,

 dobře to vím,

vždyť je to má krev,

 vždyť je to můj syn.

Ref.:A samota......