Račice

V dnešní době počítačů,televize a videa nemá nikdo čas na čtení.Když si ho náhodou najde tak jen na zamilované romány.Žádná klasická literatura ani pověsti a báje pro nás neexistují.Tak doufám,že alespoň tenhle příběh zaujme.

Přeneseme se tedy do doby,kterou opěvovali zpěváci a kterou zachycovali kronikáři ve svých starých kronikách a také do časů,kdy láska a odvaha spolu vítězili v bitvách.

Píše se rok 1253.Na tržišti u brodu přes řeku Sázavu vládl čilý ruch.Ze všech stran nabízeli obchodníci své zboží.Najednou se nebe zatáhlo.Všichni zvedli své hlavy vzhůru.Spatřili obrovského draka,který zakryl slunce.Ženy se s křikem schovávaly pod stromy a muži se krčili u země.Obr ještě chvíli létal nad jejich hlavami,potom se snesl na kopec za městem.

„Žere naše ovce,“křikl sedlák na knížete zábřežského panství. „Ano.Ano,on má pravdu,“přizvukovali ostatní. „Musíme se ho zbavit!“ „Ale jak to chcete provést?Nikdo z nás nemá takovou odvahu,aby ho zabil,“namítal kníže. „Mám nápad,pane.Nastražíme na něj past.Dáme doprostřed stáda ovčí kůže napuštěné jedem.Až se nažere a padne na zem,vylezeme z úkrytu a dorazíme ho.“ Nápad byl jednohlasně schválen.Přípravy netrvaly ani hodinu.Muži se schovali do blízkého křoví a čekali.Za chvíli se nad stádem objevil stín.Snesl se na zem přímo před otrávenou kořist.Nejdříve pozoroval okolí a pak se do ní hladově pustil.Stojatý vzduch najednou prořízla silná rána!To drak otráven padl k zemi. „Podařilo se!“zvolal radostně muž a rozběhl se ke zvířeti.Obr ale z posledních sil máchl křídly,popadl vyděšeného chlapíka a  vznesl se vzhůru. Ani volání o pomoc muži nepomohlo.Než si okolo stojící lidé uvědomili,co se vlastně stalo,zmizel drak i s kořistí za kopcem.Když se vrátili do města,vypsali vysokou odměnu pro toho,kdo draka zabije.Mezi zájemci bylo několik rytířů,ale i chudáci,kteří si chtěli vydělat trochu peněz.Každý dostal koně,železné brnění s přilbicí a samozřejmě meč.A táhlo se na draka!Cesta byla krátká,ale ztěžoval ji zápach síry,která byla cítit všude kolem.Sotva vyjeli na kopec,spatřili něco,co nikdo z nich ještě neviděl.Zlaté dračí šupiny se na slunci nádherně třpytily.Muži zůstali stát,když uviděli tento výjev. „Myslel jsem,že se s tímhle můžu setkat jen v pohádkách,“podivil se kníže.Obr je  zatím pozoroval.Každého z odvážlivců probodával pohledem.Ten,kdo se podíval do jeho očí,v nich našel svou smrt. „To není ten drak!“křikl jeden z radních.Muži se na sebe tázavě podívali. „Vztahuje se ta odměna i na tohohle?“ „Ano.Tenhle nám taky může žřát naše ovce,“odpověděl pohotově kníže. „Dobře.Kdo jde se mnou,ať tasí meč a postaví se za mě.“Asi pět  pět silných obrněnců skočilo na koně. „Počkejte,“ozval se mladík s plavými vlasy. „Toho draka nemůžete zabít.Copak nevidíte?Má snad jiný,úplně obyčejný zlaté šupiny?“ „Podívej chlapečku,chodím už po tomhle světě dost dlouho na to,abych věděl co mám dělat.“ „Já tě varoval,“zamumlal si pro sebe mladík.Skupinka mužů se rozjela.Všichni napjatě čekali co se bude dít.Drak také chvíli váhal.Sotva co se jezdci přiblížili,máchl ocasem a shodil je ze sedel.Někteří zůstali nehnutě ležet,jiní utíkali směrem k městu.Drak se vznesl a proletěl nad hlavami pozorovatelů.Několikrát nad nimi zakroužil a za chvíli se snesl zpět na kopec,pokrytý svěže zelenou trávou.Ti,kteří v hrůze leželi na zemi,se pomalu začali zvedat a rozhlížet se po obrovi.Ale co to?Drak už tam nebyl.Místo něj tam teď stál černý kůň,na jehož hřbetě seděl muž ve zlatém brnění.Zpod přilbice se na světlo draly rudé vlasy.Jednou rukou držel uzdu a v té druhé měl štít s červeným drakem.Vedle něj stál druhý kůň,bílý jako obláčky na nebi.V sedle seděl mladík,drakův obhájce..V ruce třímal kopí,třpytící se stejně jako dračí  šupiny. „Odejděte a já zapomenu,že jste se pokusili zabít toho draka,“křikl rytíř na okolo stojící muže. „Jinak co?“Rytíř bez váhání vytrhl mladíkovi kopí z ruky a vrhl je po protivníkovi.To jen těsně minulo cíl. „Odejděte!“Tentokrát už ho všichni uposlechli.Sotva co za kopcem zmizel i poslední muž,seskočil jezdec z koně a šel si pro své kopí. „Co jsi zač?“ozval se za ním mladík. „To ti říct nemůžu.“ „Ty jsi ten drak,že?“ „Ne.Byla to jen iluze.Stvořil jsem ji proto,abych ty muže alespoň trošku postrašil.“ „Cože???“vykřikl mladík nevěřícně. „Až se vrátíš,budou tě oslavovat  jako toho,kdo zabil draka.“ „Ale já přece…Nezabil jsem ho.“ „Já vím,ale ty jsi ho jako jediný bránil.Žij šťastně z odměny,kterou dostaneš,“popřál mu rytíř,sedl na koně a odjížděl.Mladík se za ním ještě dlouho díval.

Za získanou odměnu si mladík postavil na kopci nad řekou dřevěnou tvrz.Ta už tam,ale dnes nestojí.

Ti,kteří znají dobře zábřežské okolí,jistě poznali kde stála.Ano,opravdu to je kopec Račice.Snad putováním času se někde ztratilo to „D“ ,ale s tím se nedá nic dělat.Navíc,kdo by dnes uvěřil,že na severní Moravě byl kdysi drak.