Jako sen

Jako sen

Brouzdá bosá orosenou trávou

a hladí chrpy pohledem

jak rudý závoj vlní se máky

stébla trav lechtají na nohou

semínky posety až ke kolenům.

Vlaštovky v tom čistém ránu švitoří

a slibují krásný den.

Vidím lán, chřípí se až lepí

nasávám vůni dozrávající pšenice

mám sílu a lehkost mládí

běžím plna štěstí loukou ke kapličce

tvůj milý úsměv, maminko, vidím

konev s mlékem, bochník chleba, nůž

a tvoje rty, které chléb žehnají.

Sedím, snad dlouho

včelky své si bzučí

mně po tváři slzy stékají.

Zebe

a přec nechoulím se pod dekou

jen tak bloumám okem samotou

proužky v okně vnucují pocit vězení.

Obraz na zdi

milosrdné barvy podzimu

jako by nasávaly poslední zbytky z palet

z nichž malovalo jaro a též léto.

Barvy jiřin lahodí oku

hnědá a oranžová proteplují

jehličnany voní ve váze

stíny lustrů kreslí trsy vstavačů

na stropě.

Nechávám plynout myšlenky

noc je podbízivá

popsané listy čekají na rozednění.