Den a noc

Dítě, co se učí samo spát,

v hlavě zmatek, v duši strach,

už se nesmím té tmy bát,

je jen černá, není vrah.

 

Stařec, co ve svém křesle tiše spí

a svět mlčí, jen naslouchá,

a muž je šťastný, o nebi sní,

jak tam svou ženu zas potká.

 

 

Den co temný je, tma co září, slunce za mrakem, stíny v tváři,

měsíc v úplňku, hvězda padá, světlo ze svíčky, mlha se zvedá,

úsměv na rtech, začal den, je tu život, končí sen,

jdem měnit svět, práce je moc, něco vylepšit, než přijde zas noc.

 

 

Žena, co se snaží ráno vstát,

listí žloutne, padá déšť,

kterým směrem se dnes dát,

pravá levá, snadné se splést.

 

Muž, co světlo nemá rád,

všechno na něm prozradí,

tělo skryje černá tma, 

duši ale odhalí.

 

 

Den co temný je, tma co září, slunce za mrakem, stíny v tváři,

měsíc v úplňku, hvězda padá, světlo ze svíčky, mlha se zvedá,

úsměv na rtech, začal den, je tu život, končí sen,

jdem měnit svět, práce je moc, něco vylepšit, než přijde zas noc.

 

 

Člověk občas potřebuje

na ten život zhasnout,

ale často posvítit, a tak

překážkám se vyhnout.

 

A tak si pane přeju jen,

nechci toho moc,

nepotřebuji polární den,

ale hlavně ne polární noc.

 

---