O Slunci

To Slunce je tu snad naschvál! Copak ho nemůže přestat pálit. Už tak má dost starostí. Vůbec se k tomu nemusí přidávat nějaká despotická ohnivá koule, která se chce trochu ochladit. Jenom pálí a pálí. Je mu naprosto mizerně. No aspoň, že je tady sám.

Ostatní. Ti jsou daleko. A ještě nějaký čas budou. Je tu úplně sám. Jenom s tím děsivým Sluncem. Jsou skvělá dvojka. Nenechá toho a nenechá. Pořád dál. A vítr taky jakoby se bál. Slunce mu říká: tohohle mi nech, ne abys ho ochlazoval. On to ví. Určitě to tak je. Vůbec ho to nepřekvapuje.

Neví proč je tady to spiknutí. Ostatní lidé jsou herci. Nastrčení. A on už na to přišel. Zkoumají ho a celý den jenom pozorují. Teda dnes se jich dokázal zbavit. Ale co vlastně chtějí? Co chtějí? A proč? A to Slunce taky, taky na něj celý den jenom kouká a pálí. Pakáž.

Teď si to uvědomil. Nechali ho sem jít samotného, aby mohli sledovat, jak bude reagovat na to děsné Slunce. Mají tu kamery. Určitě tady někde. A tamhle, místo jako určené pro kameru. Támhle se dokonce leskne čočka. Asi ho chtějí naštvat s tím Sluncem. To je nelidské. Ale co?

Už to má. Všichni jsou to roboti! Všichni. Nemusejí se tak ani střídat, a můžou ho pořád pozorovat. Navždy. A teď mají poradu a řekli si, že ho mezitím trochu přismaží. Ale to ne, už ne!

Kam teď. Najdou ho všude. A před tím Sluncem se neschová.. Neschová se nikdy a nikde. Alespoň že nikdo z nich, ani jeden, netuší, že on, on už to ví. Přišel na to.

Možná, že ho nechali na to přijít. Na to nezapomněl a taky to ví. A pro případ, že by věděli i tohle, tak má stejně pořád navrch. Ví, že to vědí. A bude to vědět tak dlouho, aby věděl víc. Musí vědět víc. Bude neoblomný. Jenom to Slunce, to Slunce už vypněte!

Určitě je někdo další, kdo myslí jako on. A zrovna myslí taky na něj. Tedy on myslí na ty, co na něj myslí. A vidí ty, co vidí. Ale on musí vidět i ty, kteří vidí, že vidí. A nemůže se zastavit. A do toho ho pálí Slunce a pozoruje tisíce umělých očí.

Jeho kůže neúnavně vstřebávala energii světelných paprsků přímo od hvězdy. Neměla na výběr. Ona musela.

Nerozhodl se. A nevěděl, co s tím udělá. Nechtěl být předmětem zkoumání. Nechtěl hrát hru, kterou nemůže vyhrát. Chtěl vidět cíl. A nechtěl být už na tom proklatém Slunci.

A v tu chvíli se jeho vlastní a jediný stín vydal k velké červené růži kvetoucí opodál. Chvíli v keři šátral, pak z něj vytáhl bílý květ a podával mu ho.