Vzpoura

(tma)

Hlas1: Jsem mrtvý?

Hlas2: Bez ohledu na to, že takto by příběh asi neměl začínat, ano.

Hlas1: Příběh?

Hlas2: Příběh, akt, říkej tomu jak chceš, prostě něco, co by mělo vyprávět o osudech, životech nějakých lidí. Právě proto je to zvláštní,  vzhledem k tomu, že jsi mrtvý...

Hlas1: Hm... A ty jsi kdo?

Hlas2: Já jsem tady za mudrce, který ti má odpovídat na tvé hloupé otázky.

(odmlka)

Jinak jsem také mrtvý.

Hlas1: Takže mi odpovíš na cokoliv?

Hlas2: Ano. (povzdech)

Hlas1: Hmmm... Kde to jsme?

Hlas2: Vypadá to jako tma...

Hlas1: (s přehnaným údivem) Ach! Jsi si jistý?

Hlas2: Jsem.

Hlas1: Máš pravdu, také to chutná jako tma.

Hlas2: Chutná? Není to látka, aby mohla nějak chutnat...

Hlas1: No, ale je to tma, ne?

Hlas2: Je, ale...

Hlas1: No tak vidíš.

(chvíli ticho)

Hlas1: Řekni to.

Hlas2: Neřeknu, je to hloupé.

Hlas1: No tak, nekaž srandu.

Hlas2: (otráveně) Právě že nevidím.

Hlas1: Hm, to je vážně originální.

Hlas2: Vždyť jsem to také nechtěl říct!

Hlas1: Také nechci - ale jsi mimo scénář.

Hlas2: Cože? Aha... Takže...

Hlas1: Jak vůbec můžeme být mimo scénář? Vždyť jsme jen hlasy, co říkají, co mají naučené. Nelze, abychom si jen tak začali vykládat, co se nám zamane. To by bylo, jako vzepřít se osudu...

Hlas2: To mne nenapadlo... Tak to si můžeme dělat, co chceme!

Hlas1: Jo! Budeme hlasy revoltující!

(ostré světlo, v tom smyslu, že se spíše oslní obecenstvo, aby nadále nebylo vidět na jeviště)

Hlas1,2-zároveň: Aaaaa, vypněte to světlo!!!

Hlas shůry: A budete se držet scénáře?!

Hlas1,2-zároveň: Jistě, jistě!

(tma)

Hlas2: Tak, kde jsme to...

(ostré světlo)

Hlas1,2-zároveň: Aaaaaaa!

Hlas shůry: Máte se držet scénáře!

Hlas2: Vždyť jo, to byl jen takový řečnický obrat...

(tma)

Hlas2: (polohlasem) Zasraná transcedentní tyranie.

Hlas1: A víte co, já vám na to kašlu.

(ostré světlo)

Hlas2: Aaaaaa.

Hlas1: Zakryj si oči...

Hlas2: Ha ha. Teď si můžete svítit až do halleluyah.

(významně) Tak! A co teď budeme dělat?

Hlas1: Co nás napadne. (začne si pískat)

(Hlas2 si začne pískat)

(po chvíli)

Hlas2: Tak mně napadlo, jak jsi říkal, že by to bylo jako vzepřít osudu...

Hlas1: No?

Hlas2: Nemá vlastně tato hra být o vzepření se osudu v alegorickém podání vzepření se scénáři?

Hlas1: Ale to by pak znamenalo...

(ještě větší tma)

---