Démon

Jednou se stane každému démonovi, že se myšlenka jeho věčné existence stane na okamžik nesnesitelnou. Život a skrývání se ve stínech a na místech bohem zapomenutých, vede k samotářskému a osamělému soužití se sebou samým. Neměl jsem potřebu nadále opovrhovat bohem a plodit další zlo, ubližovat a nenávidět. Po nějaké době mého nic nedělání jsem se stal sochou. Kamennou sochou čekajíc na opravdovou výzvu a vhodnou chvíli mého znovu objevení, znovuzrození. Lákalo mě znovu povstat a trochu se pobavit se smrtelníky ale žádný z nich již za to nestál...až doposud... Svět se změnil, i lidé se změnili, bylo na čase načerpat trochu té nové lidské energie a zapojit svou fantazii. Tak jako každý démon potřebuje pro realizaci svých plánu tělesnou schránku tak i já jsem byl nucen vyhledat vhodného hostitele. Samozdřejmě jsem mohl parazitovat a obsadit tělíčko malého dítěte a poté nad ním přebrat veškerou psychickou i fyzickou kontrolu, ale pro uskutečnění mého plánu bylo zapotřebí vybrat někoho jiného, někoho kdo dosáhl určitého věku, někoho silného ale snadno ovladatelného. Po několika nevyhovujících a tudíž zbytečných objektech jsem narazil  na člověka který byl pro mě jako stvořený. Policejní důstojník John Adams, 33 let, znechucený životem, trpící ze ztráty své rodiny. Žije samotářským a nudným životem na odlehlém místě na okraji města. Často přemýšlí nad sebevraždou ve vaně s flaškou whisky, doutníkem a žiletkou. Ideální kandidát. Počkal jsem než usne a po té přenesl svou spirituální formu do tohoto jedince. Netrvalo dlouho a já se díval na svět jeho očima, převzal jsem kontrolu nad jeho tělem i myslí. Stal se mou tělesnou schránkou sloužící k uspokojení mých zájmů... Jedinou nevýhodou je že když si jako démon vyberete někoho staršího 6ti let nemůžete jej ovládat neustále, vyjma lidí kteří jsou v komatu a následující sytuace. Tyto privilegia máte pouze v noci, přes den můžete být pouze jeho součástí, tiše mu našeptávat jako jeho vnitřní já. Jedinou vyjímkou jsou situace při níž se jeho adrenalin a krevní tlak zvedne natolik že hrozí kolaps, např. když je vystaven velkému stresu či nebezpečí. V této situaci máme povoleno zakročit. Víte jak někdo tvrdí že jednal v afektu a nebo že si na nic z dané situace nepamatuje. Jak by taky mohl. Nic méně převzal jsem kontrolu nad policistou a namířil si to k nejbližšímu baru. Nevím zda to bylo 600ti lety odpočinku či jeho ideálním tělem které bylo ve výborné kondici ale najednou jsem se cítil lepší, jako nikdy předtím... Šel jsem do baru a hned ze zvyku do sebe kopl pár panáku slivovice. Chvíli jsem jen tak seděl pozorujíc okolí a přemýšlel jak se mohl zrovna člověk dostat na vrchol potravinového řetězce. A pak se to stalo. Pak jsem ji uviděl. Ženu tak krásnou a sexy že doslova zářila mezi tou bandou tupých, lihovinami nasávajících se ubožáků. Všiml jsem si že nejsem jediný komu padla do oka. Kopnu do sebe další dvě slivovice a namířím si to přímo k ní. Vypadá nesměle a tak trochu tajemně. Na otázku jestli ji mohu pozvat na drink odvětí že čeká na přítele a tomu že by se nelíbilo kdyby ji viděl popíjet s cizím mužem. Nedbám varování, přisednu k ní a objednám dvě slivovice. Děkuji ale já nepiju odvětí a po tváři ji zteče kapička potu. V jejím hlase je cítit strach. Mě se bát nemusíš řeknu ji a šibalsky se pousměju. Nebojím se vás, ale o vás, každou chvíli je tady můj přítel a on je opravdu moc žárlivý. Věřte mi uděláte lépe když odejdete. Sotva to dořekne, dveře se otevřou a dovnitř vstoupí vysoký muž. Z tváře ji začnou ztékat další nepatrné kapičky potu. To je on! Tichým hlasem řekne. Muž pomalu přikráčí a zezadu mě chytne za rameno. Asi sis spletl stůl praví. Sedíš mi na místě tak od suď rychle zmiz jestli nechceš přijíd k úrazu. Chytnu mu ruku a rychlím pohybem mu jí lámu...nadvakrát. Chlap se s křikem svalí k zemi, kde ho jednou přesně mířenou ranou mezi oči uzemním. Zvedají se ostatní doposud jen přihlížející kreténi vyhledávající problémy. Popadnu vedle stolu visící kulečníkové tágo a lámu ho přes koleno vejpůl. Mlátím jednoho chlápka za druhým a vychutnávám si ten slastný pocit když jim zuby a kapky krve lítají vzduchem. Místností se ozývá křik z bolesti a postupně padající těla. Zbylí návštěvníci baru se dávají na  útěk a prchají, taky mají proč. Dostávám se do konfliktu s barmanem, vytahuje na mě pěknej kanón ale dřív než jej stačí použít mu už trčí zlomená tyčka tága z hlavy.

 Poohlížím se po té krásné ženě ale nejspíš utekla zároveň s těmi lidmi kterým byl život drahý. Popadnu láhev slivovice a plnými doušky nasávám tento lahodný mok. Zbytek rozliju spolu s dalšími láhvemi destilátu po baru a zapálím. Oheň se rychle šíří a spaluje vše co mu přijde do cesty. Odcházím z baru pryč. Už skoro svítá…Blíží se ráno. Vracím se zpátky domů. Pro dnešek mi to stačilo.

 Policista John:

Je přesně 9:00. Zazvoní budík tak jako obvykle ale něco je jinak. Hlava mě bolí jako po proflámované noci. Vstanu, jdu do koupelny, zvracím, vykonám potřebu, vyčistím si zuby a dávám si sprchu. Obleču se a jdu si připravit něco k jídlu. Je mi dost blbě. Kašlu na jídlo, z lednice vytahuju krabici mléka a zapíjím prašky proti bolesti. Sednu k televizi a sleduju svůj oblíbený pořad o ledních medvědech a jiných zajímavých zvířatech. Po chvíly mi to přece jen nedá. Z žaludku se ozývají zvuky hladu. Popadnu mobil a volám do své oblíbené pizzerie. Obědnávám si svou oblíbenou sýrovou pizzu quatro fromagy s čekám na poslíčka...