S její kapkou v srdci

Vkročila na prašnou cestu směřující k nízkému velmi nevzhlednému domu. Obraz naskytující se jejímu zraku, zbarvený díky pouštnímu písku do oranžova, naznačoval nuzné poměry zdejšího okolí. Zápach přesládlých jablek a otravné bzučení much podtrhoval zvláštní atmosféru, která na tomto místě panovala. Po dvou z deseti kroků ji zastavil nutkavý pocit rozhlédnout se po onom zapomenutém místě. Železný plot prorostlý suchou trávou stál už jen silou vůle, která, jak si všimla, byla posilněna tyčemi zapíchnutými do ztvrdlé země. Vratká dřevěná kůlna naproti ní slibovala velké odhalení v brzkých chvílích a dům na dvou hodinách bude, zdá se, v příštích osmačtyřiceti hodinách sídlem policejního oddílu těsně po čtyřicítce.

Svlékla si tmavé sako, protože potůčky potu jí s ladnou elegancí putovaly po zádech až k bederní páteři. Teď rozhodně nebyl čas na to, aby byla zpocená jako prase.

,, Přejete si, slečno?‘‘ ozval se za ní mužský hlas postrádající přirozenou autoritu. Pomalu se otočila a samovolně při tomto pohybu sundala své brýle, později je uklidila na příslušné místo.

,, Ano přeji, pane …?‘‘

,,Seržant Cutler. Můžete mi sdělit, co pohledáváte na tomto místě, právě zde probíhá vyšetřování a nepovolaní lidé zde nemají co dělat.‘‘ vysvětlil tak zcela zřejmou věc, neboť většina té zvědavé chásky postávala opodál opřená o zátarasy.

,, To, máte pravdu mladíku. Bohužel či bohudík, já povolaná jsem, poslalo mě sem velitelství PAP.‘‘ prohodila na půli úst, když zkoumala mraky nad hlavou. Bylo jich jen pár, ale měli zajímavé tvary, takové, jenž vás okouzlí.

,, PAP ? Co je to? Nikdy jsem o této organizaci neslyšel. Ukažte mi průkaz!‘‘

,, Chcete si šplhnout u šéfa? Nuže dobrá, jedná se o tajnou vládní organizaci, čím se zabývá, vám prozradit nemohu.‘‘

,, O čem to mluvíte? Plukovníku!‘‘ zahlaholil, trochu mu přeskočil hlas, takže se na chvíli stal roztomilou dívenkou. Nedala na sobě znát jakékoliv pobavení, když se na ni podíval, zda-li jeho konfrontaci zaregistrovala.

,, Plukovníku!‘‘

,, Co chceš Cutlere? Mám dost práce i bez tebe, hochu.‘‘ dobromyslně huhlal boubelatý muž, který už dávnou překročil krizi středního věku.

Dříve než muž s ranným knírkem spustil plejádu stížností, zakročila ukazujíc plukovníkovi identifikaci s rok starou fotografií, o níž by se dalo říct, že se nevyvedla.

,, Slečna Gurugap, pane. Posílají mne sem kvůli nedávným událostem, které, jak jistě víte, nejsou zrovna veselé. Nic naplat vyšetřit se to musí, myslím, že budete souhlasit.‘‘

,, Kdo je ta žena Johne?‘‘ zeptal se starý muž mladšího, nehledíc na to, že ona dáma stojí přímo před ním. Bylo to gesto, které jí mělo srazit zpět na zem, do bazénu prachu. Přičetla mu bod k dobru.

,, Nevím, pane. Zeptejte se jí. Říkala, že patří k nějakým zvířatům od PAP. Nic mi to neříká, PAP. Jen, aby nám to nesebrali.‘‘ šeptal John do plukovníkova ucha, chráníc důvěrná slova drobnou rukou.

,, PAP, říkáš?‘‘ chlapec horlivě přikývl. Byl nejspíše nováček, jinak si jeho chování vyložit nemohla. Její fena Chica uměla hlavou kývat rozhodně lépe.

,, Tu vraždu vyšetřujeme my, milá zlatá, takže jestli si někdo tam nahoře v těch zatraceně pohodlných křesílkách myslí, že mě odsaď vykopne po zadnici, tak se ztraceně mílí. Nám na hlavu srát nebudete. Jasný!‘‘ ukončil plukovník svou řeč. Mladý John ho nenápadně poplácal po zádech na znamení respektu a sám se vypnul do výše tak, že se mu o kotníky zlehka otřel vánek ze severu.

,,Vražda? O té nic nevím, pane. Já zde zastupuji hygienický ústav. Toto místo sledujeme již dlouhé měsíce. Celá záležitost byla velmi tajná a nikdo se o ní nesměl dozvědět. Dnes spadla klec. Přistihli jsme podezřelé osoby při činu. Když prodávali výrobky s prošlou spotřební lhůtou. Kde je majitel tohoto zařízení?‘‘

,, Mrtev.‘‘