Mezi sentimentální plechy

Moskvičům zdar!

Ložiska mi svůdně vržou

Nejsem žádná velký dříč.

Byl jsem bourák, ted‘ jsem kýč.

Říkají mi pan Moskvič.



První láska – modrý lak.

Lásku nám vzal velký vlak,

O který jsem zavadil,

Když jsem zase závodil.



Mám zablácená zrcátka,

Leskla se mi jedna báseň,

Pod sedadlem trůní plíseň

A malá hravá zvířátka.



Dírou ve střeše kane proud slz,

Kde jsou ty léta,

já proháněl blyštivé slečny.

Už nezbývá mi ani jeden vrz.



Ještě jednou naftou se opít,

Ještě jednou přičichnou k ní…

---