Petřínská stráň

Večer se halí do černého sametu 

a tisíce lampionů svádí na cestu do dalekých světů.

Dva stíny každý zvlášť a přeci spolu

pomalým tempem plují šerem

a svou cestu přeruší u nohou Madony.

Pomalu sednou si na postel z betonu

a tiše se dívají na město pod sebou-

veliké divadlo plné zvuků a světel.

Před touto kulisou, v lóži pro zvané

sedí  dvě holubice v měsíčním stříbře

mající perutě vpletené do zvláštního provazce.

Jak tahy štětcem neznámého malíře

byla ta představa krásně vymalována.

bohužel skutečnost byla odlišná.

Z holubic byly stále jen stíny

letící nocí spolu leč stále každý zvlášť .

mrzí mě, že neměl jsem víc odvahy M.