Chřipka podle ženy

Ráno se probudím jako každý den, alespoň zatím, zdá se že vše bude opět stereotypně probíhat jako vždy. Pomalu rozespale vstávám z postele, ale to už cítím že dnešní den obyčejný nebude. Sotva se přesunu do polohy -stojmo- opět se vracím k původní poloze -ležmo-. Hlava jako by se mi rozskočit chtěla, vše kolem sebe se mi zdá tak jiné, zvláštní jako ve snu. To bude asi tím, že se mi vše kolem sebe točí, barvy se mi míchají podle přání a vytvářím si spoustu nových nábytkových kombinací.:) Začíná mě bolet každičký kousek těla. Teprve teď si pořádně uvědomuji kolik mám vlastně kostí a kloubů, no spoustu! Každý jeden cítím. A to řádně. Bolest hlavy mi také dává pěkně zabrat, asi mi chce dát najevo, že dnes rezolutně odmítá přemýšlet. ,,No dobře, dnes ti asi budu muset vychovět..." utěšuju ji. No vidíte, už začínám trpět i samomluvou! Z toho se mi začíná zvedat žaludek, je mu z toho vážně zle, svírá se opravdu statečně. Vyhrává nade mnou a já se musím okamžitě přesunout do místnosti -koupelna-, přesněji vklínit hlavu do sympatické mísy s pěkným bílým prkýnkem. Jen taktak jsem to stihla. Tohle fakt nemám ráda. Ten pocit nesnáším. Všechno se mi obrací na ruby. Jako když zlodějíčkům vysypávají kapsy... Fuj, stav je naštěstí stabilizován, takže se vracím na původní stanoviště. Zjišťuji, že můj krk je v jednom ohni a v nose jako by mi zaseli čili papričky. Vypadá to letos na hojnou úrodu. Obtížně objevený teploměr hlásí 38,9 a mě se jen ještě víc zatočí hlava. Zavírají se mi oči a zdá se mi o
rozpáleném Mexiku. Když se celá omámená vzbudím, snažím se dojít si do kuchyně pro hrnek tak doporučovaného bylinkového čaje. Nenašla jsem jiný než pár sáčků starého lipového čaje. Ale snad trochu pomůže. Ve své skromné lékarničce hledám nějaké univerzální tabletky. Mám tu spoustu Panadolu na ženské obtíže (vždyť to znáte...), ale obyčejný Aspirin nebo Paralen, no nevím... Naštestí shledám po straně zapadlé skromné platíčko Ibalginu a poté si už dva odnáším v žaludku s sebou do postele. Po cestě si ještě naberu pořádný štos oblíbených dámských časopisů a oddávám se léčení. V duchu se raduji, že si můžu konečně oddychnout od práce a všech povinností. Telefonem si ještě objednám jednu velmi pálivou pizzu, po tom snu o Mexiku se není čemu divit. Jen kdyby ten prášek už chtěl zabrat! Pustím si ještě televizi, určitě půjde nějaká moje oblíbená telenovela! Nikdy ji nestihnu kvůli ranním shonům a pak už musím stejně do práce. No jistě, nesmím zapomenout zavolat do práce! Stručně jsem vysvětlila že mě pravděpodobně také stáhla s sebou ta obávaná chřipková vlna a že snad za pár dní opět nastoupím. Rychle hovor zruším, než mi nadřízený stačí cokoliv odporovat a přemýšlím že zatelefonuji svým věrným přítelkyním. Po hodině mě už nebaví poslouchat Sandru, jakého zase nedávno zbalila borce (na její barvité detaily vážně nejsem zvědavá), a tak jsem strašně šťastná když zvoní zvonek a já jsem nucena jít otevřít. ,,Je mi to moc líto, ale musím končit, mám nějakou návštěvu, tak se třeba potom později ozvi. Páá!" Třísknu telefonem a letím ke dveřím zahalená ve froté županu. Já zapoměla, to je přece ta pizza! Otevřu dveře a tam stojí strašně pěkný urostlý fešák, tedy roznašeč pizzy. A já zrovna vypadám jako obsah mého záchodu. (sakra,zapoměla jsem zpláchnout!) No nic, v rychlosti od něj přeberu tu skvělou pizzu, zaplatím, ještě přihodím pár drobáků navrch a nakonec se na něj ještě nezapomenu oslnivě usmát. No, oslněn moc nevypadal, zato já asi ano, sotva jsem se udržela na nohou. Trapas. Ale co, hážu to za hlavu. Těď jsem si donesla tu dobrůtku do postele a v kombinaci s telenovelou si ji pěkně užívám. Jako obvykle mám zmazané celé povlečení. Ale na nějaký úklid teď vážně nemám energii. Můj organismus je už maximálně vyčerpán a já usínám s hlavou v krabici od pizzy. To jsem celá já! Po probuzení se sotva odlepím. To už se ale stmívá. Ještě se na chvilku začtu do těch "duchaplných" časopisů a přinesu si další kotlík čaje. Chytím po cestě pár sušenek a pomeranč plný tak potřebných vitamínů. Po skromné večeři opět usínám a spím spánkem přerušovaným jen častým smrkáním a kašláním až do dalšího rána. Tímto způsobem si "protrpím" další tři dny a pak už odcházím od doktora s uschopněním a vracím se (sice velmi nerada) do starých kolejí.