Kořeny samoty

Chtěl bych si vyhnat z koruny všechny ty můry pochybné

chtěl bych opět pocítit mrazení v zátylku

Každý den sleduji, jak kolem mé postavy nehybné

otáčí se jen černý stín

Chtěl bych se jediným dotykem kůry tvé

přesvědčit o vlastním šílenství

Ale až k tvým trnům nedosáhnu...

Chtěl bych se probouzet ve stínu tvých lístků okvětních

chtěl bych tvou vůni pocítit na chvilku

Každý den poslouchám jen hloupý výsměch ostatních,

ale co je nádhernější než tělo růže ve větru se chvějící

Chtěl bych znovu nasbírat kapky rosy z vlasů svých

a nakrmit jimi krásku probouzející

Ale minulou noc v cizí zahradě usnula...