Duše v poutech

DUŠE V POUTECH

1. Smutek maš vrytej ve tváři,
    z očí ti radost nezáří,z tohoto žití.
    Máš v sobě pocit prázdnoty,
    a málo lidské dobroty,jsi jak zvadlé kvítí.
  
    Jsi sama sobě otrokem a svojí duši
    prorokem,síla ti chybí.
    Ve spánku s zmítáš,své přátele odmítáš,
    asi se ti to líbí.

      R: Vzpomeň,kolikrát jsi prošla kolem svího štěstí.
           stačilo jen trochu snahy mít.
           Ale dodneška jsi dostávala rány tvrdou pěstí,
           teď musíš holka začít jinak žít.

2.  Za sebou máš dvacet let,
     nebaví tě tenhle svět,všechno ti vadí.
     Zkoušíš si sama pomoci,zbavit se této nemoci
     sic to je jen mládí.
   
    Chystáš se někam rozběhnout,nechceš už
    jen tak podlehnout,však na místě stojíš.
    není to vubec těžká věc,a jednou příjdeš na konec,
    čeho se bojíš..??

     R: Vzpomeň kolikrát jsi prošla kolem svího štěstí.
          stačilo jen trochu snahy mít.
          Ale dodoneška si dostávala rány tvrdou pěstí,
          teď musíš holka začít jinak žít.

3. Stojíš na mostě pod lampou,
     píseň zní večerní Kampou,dech smyslem tonutí.
     Na řeku smutně se díváš,
     co si prožila vzpomínáš,bojíš se smrti.

     S úzkostí v srdci odcházíš,kolem milenců procházíš,
     máš myšlenky prázdné.
     Nad sebou si neseš kříž a jednou možná pochopíš,
     proč je život zrádnej.

     R: Vzpomeň kolikrát jsi prošla kolem svího štěstí.
          stačilo jen trochu snahy mít.
          Ale dodoneška si dostávala rány tvrdou pěstí,
          teď musíš holka začít jinak žít.
          teď musíš holka začít jinak žít

---