mamince

Zůstaň chvíli          dokážeš-li

ať chlad stěn studní vysráží se

           v barvy duhy         nebo

sevři společný čas do skruží

                         ... málo platné sám jsi sluncem!

a brčkem mezi mraky      

saješ   nenasytně ---:

studnám               čistou vodu

a kapky deště

                  ze špinavých kaluží.

/:zamrznou tak brzy

sám jsi zářit chtěl:/

A proč Ty?      měsíc po měsíci

pomíjívě  ztrácíš  na   úplňku

proč maluješ bledou barvou

okamžiky        pro vzpomínku

/: ty tenkrát stíny

ve vlastním světle neviděl :/

- přesto vypálené zůstanou     do každého z sluncí

  do vitráží oken           dveří        těch bez klik

  co před tebou se zavřou i když bys Ji zpátky chtěl

                                                     kdybys chtěl jít za ní

                                      když mráz prokvete prameny

a pak  zradí...

                         To tvoje září     setkalo se s podzimem

            to nic

jen

studna vyschla                 a paprsky hladíš její dno

hledáš své tváře odraz        chceš obraz matky pít

a najednou toužíš naposledy---: s prvním deštěm

                                /:znovu :/  

           k prameni se přitulit.

 

 

---