Dopis

Alex seděl ve svém pokoji zcela opuštěný. Dnes ho postihla velká ztráta. Jeho přítel Sam se zabil. Nebyla to nehoda, katastrofa či nějaká jiná nešťastná nehoda. Samuel nedokázal unést pravdu, že už věci nejsou jako dřív. Spáchal sebevraždu. Napsal dlouhý dopis na rozloučenou:

„Cítím se osamělý a myslím, že už nenaleznu takové štěstí, které mi bylo dopřáno a já ho svou neschopností zničil. Nemohu říci: Mám Tě rád, políbit Tě, pohladit Tě… Myšlenka, že teď to bude dělat někdo jiný mě zabijí. Kdybych jen nebyl tak pitomý a dokázal věřit, neprovokovat a prostě chápat, tak se to nestalo. Věřím,že už si měl dost mého pronásledování a špiclování, měl jsi mi říct, jak moc tě to štve jako spousta jiných věcí, které jsi mi vyčetl. Ale ty jsi mlčel a nic nedělal. To byla chyba. Znám to sám. Pokud v sobě něco dlouho dusím, tak to potom dorazí silnější, hrůznější…Já byl z řad lidí, co věří, že my dva jsme ti,  kteří  jak motýli, jak peř, se vznesem ke hvězdám! … Bolest mě každým dnem strhávala a ničila. Nemohl jsem si pomoci. Bylo to silnější než já. A ty jsi neposlouchal. Byl jsi přesvědčen, že jenom TY  máš pravdu nejsvatější. Tvá jakási sobecká ignorace vůči mým citům… Nemohl jsem uvěřit, že pokud jsi mě měl opravdu rád, že jsi se mohl tak změnit. Můj cíl je jasný, nemohu dál být s tebou, a proto nechci už být vůbec…"

Alex žmoulal v ruce ten kus papíru a po tvářích mu tekly slzy. Proč jen udělal tak zbrklé rozhodnutí. On ho přece miloval. No bože, tak byl Sam žárlivý,ale  přece mu slíbil, že už bude jiný, že se změní, jen aby zůstal s ním. Ale Alex neposlouchal. Byl zaslepen svou pravdou. A pak jednou brýle spadly a rozbily se o chodník. Poznal, že udělal velkou chybu. Pochopil, že Sama pořád miluje a že s ním chce strávit zbytek života. Běžel tedy k Samovi domů jak nejrychleji uměl. Jelikož se od té doby se Samem neviděl,měl pořád klíče. Zazvonil jednou, dvakrát, třikrát… nic. Odemkl a vešel. Bytem se ozývaly zvuky Alexovy oblíbené hudby. Na stolečku v obýváku byly pohozeny jejich společné fotky. Alex vzal jednu do ruky. Sam ho tam objímal a šťastně se smál. Alex se pousmál také a položil fotku zpět. Pak si všiml, že v koupelně je rozsvícené světlo. Přišel blíž a nakoukl dovnitř. Okamžitě však zrak obrátil jinam. Vana byla do půli napuštěna vodou. Voda měla purpurový nádech jako krásná růže v letním dni po vydatném dešti. Na zrcadle nad umyvadlem byl připevněn dopis a na něm rudě napsáno: Pro Alexe…