Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSlova již zemřela a já stále živ
21. 02. 2009
1
2
749
Autor
autor neznámý
Slova již zemřela a já stále živ
Jsem nesmrtelný?! A nemám co říct
Bojím se noci a den se mi hnusí
Žít neumím Přec tu být musím
V odchodu brání mi jedině strach
Dýchat již nechci Tak umírám v snách
Vidívám konec žití
Života svého skon
Vzpomínek mých mamon
V duši se mi třpytí
A nekonečné světlo lpí
Na pravdě v liliích květu
Marasmem v rukou tu
Mrtvého tichem neuspí
Nepočítej listy Až větve tvé spadnou
V hlubiny niterní V minulost prázdnou
2 názory
autor neznámý
22. 02. 2009
někteří říkají, že všichni máme v sobě strach ze smrti, bytostnou potřebu sebezáchovy, kterou k sobě tisknem do posledního výdechu...jiný náhled na to měla a mají buddhusti
nejsem schopen dekódovat, jestli se v tomto případě jedná o autorovu duševní hygienu, či ses jen vžil do myšlení bytosti, která je v hajzlu, neví jak dál.
každopádně to zaujalo*
btw. proč píšeš na nesmyslných místech velká písmena? nebo sem jen neoběvil nějaký aluze? odkazy? smysly?