Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLesa pán
21. 02. 2009
0
7
789
Autor
A. E. Storm
Lesa pán, lesa pán, nikým, žádným, nepoznán. Kdo smí ho spatřit, kdo smí jej znát, ten už nikdy a nikdy víc, Nebude si nikdy nic jiného přát...
Tedy jde si dívka, mladá, láskou zaslepená krajem... A tu před ní se roprostírá les. Prošla... By... Prošla... Kdyby...
Pomalu se sehnula nad potůčkem a nabrala trochu vody do dlaně. Žíznivě ji vypila. Sundala si luk ze zad a posadila se na hebký mech. Zavřela oči a pozvolna, jakby meditativně, nabrala dech... Slunce tančilo po stromech, vítr ji objímal ze všech stran... Cítila jeho teplo... Přála si spát. Pomalu položila hlavu na jeho rameno a usnula...
Otevřela oči... Uviděla něco, co ji na pár chvil vyrazilo dech. Spatřila jelena. Ne ledajakého... Vysoký a hrdý... Jeho paroží. Takové ještě nikdy neviděla... Počítá... Dvanácterák... Jak... Úžasné! Přála si nahlas povzdechnout, ale nemohla... Tak hrdé a majestátné zvíře ještě nikdy... Jelen se otočil a podíval se na ni. Nepřekvapil ho tento pohled... Spíš to čekal... Dal se do běhu. Přeskočil potok a jedním skokem byl za kopcem... Dívka se za ním vrhla. Mezi stromy se mihaly dva stíny. Jak by si hráli. Jednou tam, pak zase tady. Najednou ho ztratila z očí... Zmizel.
Vrátila se zpět na své místečko u potoka... Trochu zklamaná... Trochu udivena... Ale rozhodla se, že půjde dál... Vylezla jak jen to šlo na nejvyšší bod celé hůrky. Je tady! Ten jelen je tady... Ne! To není jelen... Mezi dvěma starými duby stál... Od pasu dolů jelen, od pasu nahoru člověk... Nebo ne tak docela... Mužská hruď, hlava na které rostly parohy... Dvanácterák... Díval se přímo na ni... "Proč se trápíš..." Zeptal se ji klidným hlubokým a konejšivým hlasem... "Já... Já nevím..." - "Vždyť sama víš, že ho již nenajdeš... Sama to chápeš..." Neodpověděla... Místo toho se po jeji tváři začaly kutálet slzy... "Neboj se... Neboj se dcero... Miluješ ho... Já to vím... Chceš se s ním setkat?" - "Ano... Ano Pane... Dovol mi to..." Jelen roztáhl ramena. Dívka k němu přiběhla a objala jej... "Bude to dobré... Už neplač..." Konejšil ji... "Jdeme za tvým milovaným..." Řekl jelen, vzal dívku za ruku a pomalu ruku v ruce zmizeli...
Již přestala hledat... Jizvy zmizely... Rány kladiva již neuslyší...