Ufňukaná holka

Ufňukaná holka

Mám světlo pod svíčkou

a zapaluji nový den.

Nic není snažšího,

než zase sfouknout.

Kupuji si v antikvariátech

zašlé stesky,

co se vyhýbají všem rukám

a čekají jen na mne.

Ohýbám se jak strom,

když přijde bouřka.

Nejhorší jsou blesky.

Težko se vracím k životu.

První křížek u cesty

a poslední uschlá kytka,

jen tak přikrytá zimou,

až tak blízko je k slzám.

První vlnové dálky

mi procházejí tělem.

Bolí mě všechny zprávy světa

a k měsíci je dál.

Stála tu ufňukaná holka

na rozcestí pro hrdiny

a čekala, že se začnou smát

všem těm nesmyslům.

Neměla daleko k dešťům

co cuchají řasy,

a tak chytala smích do dlaní,

aby nebylo vidět strach.